Na Vánoce roku 1914 se na západní frontě na krátkou dobu zastavily boje. Střelba byla nahrazena zpěvem koled, fotbalem a přátelským setkáváním vojáků. „Vánoční zázrak“ se už nikdy neopakoval.
Vánoce roku 1914 byly pro statisíce vojáků na západní frontě strašlivé. Válka sice trvala teprve půl roku, ale už dokázala ukázat světu, jak smrtící jsou moderní technologie spojené s masovým nasazením vojáků. Boje sice ještě nestihly nabrat rozměry „průmyslového“ zabíjení jako v pozdějších letech, ale už tehdy jasně ukázaly, že válka neskončí ani rychle, ani bezbolestně.
Na obou stranách fronty se na blížící vánoční svátky vojáci těšili a chystali. Za linií zákopů připravovali stromečky a mrazivé počasí oslabovalo intenzitu bojů. Protože zákopy obou stran od sebe byly často třeba jen sto metrů, slyšeli vojáci z „druhé strany“ melodie známých koled. Jejich náladu zlepšovalo nejen zeslabení střelby, ale také drobná přilepšení, která na frontu dostávali – ať už to byly dárky z domova, anebo balíčky od armády.
Obě vojska, která proti sobě stála nedaleko města Ypres v Belgii, spojovalo nejen utrpení vojáků, ale i to, že jak Britové, tak proti nim útočící Němci Vánoce slavili. Těsně před svátky zazněl i projev papeže Benedikta XV., který vyzval válčící strany ke klidu „alespoň na noc, kdy zpívají andělé“.
Zpěv a hry
A právě zpěv byl první věcí, která válčení zastavila. Němce podle dochovaných svědectví oslovily 25. prosince 1914 koledy, jež zaslechli z britských zákopů, natolik, že jako první vyšli z vlastních frontových linií. Britové je rychle následovali a mezi zákopy se vojáci zapojili do směnného obchodu, nenucených procházek, ale také si navzájem vyměňovali drobné dárky.
A došlo i na sport. V improvizovaném a zcela unikátním fotbalovém zápase se tehdy utkaly armádní týmy Británie a Německa. „Někdo přinesl míč. Soupeři se na chvíli nesnažili protivníka skolit, ale obejít s balonem u nohy a střílelo se pouze na branky. Fotbal se stal hlavním znakem vánočního příměří,“ popisuje Alan Cleaver z Imperiálního válečného muzea.
Klid zbraní byl tehdy o to neuvěřitelnější, že k němu nepřišel žádný rozkaz shora. K přátelskému setkání v první linii se vojáci odhodlali zcela živelně. Nakonec se do neoficiálního příměří v průběhu Vánoc zapojilo na sto tisíc Britů a Němců, nejintenzivněji právě na čtyřkilometrovém úseku linie St. Yves – Neuve Chappelle.
Výsledek zápasů nebyl důležitý. Na několik okamžiků zvítězili všichni, řada aktérů však později padla. „Nikdy v žádném konfliktu, nikde na světě, se nestalo, aby bojující strany najednou odložily zbraně a byly kamarády,“ říká Chris Barker, jehož pradědeček se jednoho z utkání účastnil.
Tato chvíle souznění se už ale nikdy neopakovala. Jen několik dní po přátelském příměří se vojáci vrátili k tomu, aby muže, s nimiž předtím kopali do míče, opět zabíjeli pomocí děl, kulometů i bodáků. A také bojových plynů – právě nedaleko Yper byl poprvé v dějinách použit jedovatý bojový plyn (chlor) a později i nechvalně známý yperit.
