Podle ve středu zveřejněné analýzy milionů výzkumných prací a patentů se tempo převratných vědeckých objevů a technologických inovací zpomaluje – a to přesto, že celkové množství nových poznatků neustále roste.
Tempo vědeckého pokroku se zpomaluje. Nejvíc ve fyzikálních vědách
Už předchozí výzkumy ukázaly pokles v jednotlivých oborech, tato studie je ale první, která „důrazně a přesvědčivě dokumentuje pokles převratnosti ve všech hlavních oblastech vědy a techniky,“ řekl hlavní autor výzkumu Michael Park agentuře AFP.
Park ve svém výzkumu označil jako převratné objevy ty, které se „vymykají stávajícím myšlenkám“ a „posouvají celý vědní obor“. Tuto podmínku v minulosti splňovalo v USA více studií než v současnosti – a rozdíl je to poměrně zásadní. Parkův tým zkoumal 45 milionů vědeckých prací z let 1945–2010 a 3,9 milionů patentů z let 1976–2010 v USA.
Podle výsledků, které vyšly v časopise Nature, se stává stále častěji, že vědecké práce i patenty navazují na předchozí poznatky a nějak je rozšiřují nebo doplňují. Současně platí, že ubývá těch výzkumů, které jsou zcela originální.
Žebříček byl sestaven na základě toho, jak byly práce citovány v jiných studiích pět let po zveřejnění, přičemž se předpokládalo, že čím převratnější byl výzkum, tím méně byly citováni jeho předchůdci. Ukázalo se, že větší pokles převratného výzkumu nastal ve fyzikálních vědách jako je fyzika a chemie. Podle autorů to velmi dobře ukazuje, jak se mění samotná povaha vědy a výzkumu – postupné inovace jsou stále běžnější.
Zatížení znalostmi
Jedna z teorií, která pokles originálních myšlenek zkouší vysvětlit, říká, že snadnější objevy už lidstvo prostě odhalilo – a ty složitější jsou nedostupné. Pokud by tomu tak opravdu bylo, převratnost v různých vědních oborech by klesala různou rychlostí, tvrdí Park. Ale místo toho jsou poklesy „docela konzistentní, pokud jde o rychlost a načasování ve všech hlavních oborech“.
Podle Parka je proto třeba přijít s jiným vysvětlením; nabízí se možnost, že věda už došla příliš daleko, jinými slovy: pokrok v posledních letech vedl k tomu, že vědci se nyní musí naučit tolik věcí, aby zvládli určitý obor, že už jim zbývá jen málo času na posouvání hranic. To pak způsobuje, že se „soustředí jen na úzký výsek existujících znalostí, což je vede k tomu, že přijdou jen s něčím, co je spíše upevní, než že by bylo převratné,“ uvedl Park.
Jako příklad se dá uvést Albert Einstein, který vlastně příliš studovat nemusel – vycházel z malého množství prací a výzkumů, protože obor kvantové fyziky v jeho době vlastně ještě ani neexistoval. Všechny jeho objevy byly tedy převratné. Jeho dnešní následovníci ale musí přečíst stovky prací, které vznikly mezi Einsteinem a současností, a navíc se musí seznamovat s desítkami studií, které k danému tématu vycházejí aktuálně.
Publikační tlak
Dalším důvodem může podle Parka být to, že „v akademickém prostředí roste tlak publikovat, publikovat a publikovat. Protože to je metrika, podle které jsou akademici hodnoceni,“ dodal. Autoři studie vyzývají univerzity a další vědecké instituce agentury, aby se více zaměřily na kvalitu než na kvantitu a zvážily plné dotace na roční studijní volno, které by akademickým pracovníkům umožnilo číst a hlouběji přemýšlet.
„Jako druh nejsme méně inovativní,“ zdůraznil Park a poukázal na nedávné průlomové objevy, jako je využití technologie mRNA ve vakcínách proti covidu nebo měření gravitačních vln v roce 2015.
Jerome Lamy, historik a odborník na sociologii vědy z francouzské výzkumné agentury CNRS, který se na výzkumu nepodílel, uvedl, že výzkum ukazuje, že „ultraspecializace“ a tlak na publikování v průběhu let vzrostly. Jako viníka označuje celosvětový trend, kdy jsou akademici pod tlakem „nuceni krájet své práce“, aby tak zvýšili počet svých publikací. To podle něj vedlo k „otupení výzkumu“.
