Slovenská vědkyně Michaela Musilová v únoru 2018 zastupovala Slovensko na simulované misi na Mars, vedené a financované NASA ve spolupráci s Havajskou univerzitou. Mise měla trvat osm měsíců, skončila však kvůli několika problémům předčasně.
Simulace pobytu na Marsu skončila neúspěchem. NASA pokus přerušila, skončila i slovenská astronautka
Proč selhala simulovaná mise na Mars (zdroj: ČT24)
Mise začala 15. února na sopce Mauna Loa na Havajských ostrovech, ale několik dní po zahájení byla přerušena. Další mise by podle informací měla začít později ještě v tomto roce. Musilová zatím pracuje pro Canada-France-Hawaii Telescope na Havajských ostrovech, aby se z vízových důvodů mohla účastnit další mise.
Simulovaná mise na Mars: o co šlo?
Mělo jít o v pořadí již šestou simulovanou misi na Mars pod záštitou NASA a Havajské univerzity. Měla trvat osm měsíců – od 15. února do 14. října 2018. Členy posádky organizátoři mise vybírali z několika tisíc uchazečů z celého světa a výběr trval 15 měsíců. Původně to měla být šestičlenná posádka, ale nakonec mise začala jen se čtyřmi „marsonauty“. Navzdory americkému vedení mise v posádce nebyl ani jeden Američan: členové byli ze Slovenska, Skotska, Jižní Koreje a z Austrálie.
Během celé mise měli být členové posádky uzavření v dómu s průměrem 11 metrů na sopce Mauna Loa 2500 metrů nad mořem. Venku, v simulovaném marťanském terénu, se mohli pohybovat pouze ve skafandrech. Sopečné prostředí bylo vybráno proto, že je velmi podobné povrchu Marsu. Marťanská stanice se skládala z dómu a ze skladu, kde se nacházely zásoby vysušeného astronautického jídla, vody a jiných důležitých zásob potřebných pro přežití na „Marsu“ během 8 měsíců.
Cílem těchto dlouhotrvajících simulovaných misí je testování psychologických aspektů života a práce dlouhodobě v uzavřeném prostoru bez soukromí, jakoby na jiné planetě. Proto se během misí musí napodobit i různé problémy, kterým lidé jednou budou muset čelit na Rudé planetě. K tomu patří i nesmírně omezená komunikace se Zemí, během níž pravidelně dochází k výpadkům signálu a přerušením spojení. Samotná komunikace spočívala v e-mailech, které měly jednosměrný 20 minutový časový posun mezi Zemí a Marsem.
Tím pádem odpověď mohli „marsonauti“ dostat z řídicího střediska NASA nejdříve za 40 minut, a to i v krizové situaci. NASA a výzkumníci z celého světa, kteří se podíleli na letošní misi, měli v úmyslu studovat i to, jak se vyvíjejí vztahy v posádce během náročných podmínek mise. Samotný výběr posádky, ale i trénink, který členové posádky absolvovali dohromady, a jejich chování během mise byly důležitou součástí studie.
Slovenská astronautka velela
Dr. Michaela Musilová byla vedoucí výzkumu mise, což znamená, že měla na starosti přibližně 20 různých výzkumných projektů; z toho většina se zabývala výzkumem lidských faktorů během náročné mise. K tomu měl každý člen posádky během mise na starosti různé vědecké a technologické experimenty, na které Musilová dohlížela.
Na misi měly podíl i další slovenské experimenty a technologie, mezi nimi rover, který byl kompletně vyvinut na Slovensku. Měl Musilové pomáhat při sběru geologických vzorků a při snímání terénu pro vědecké účely. Data z roveru měli mít studenti k dispozici pro jejich bakalářské a diplomové práce na Fakultě elektrotechniky a informatiky Slovenské technické univerzity v Bratislavě, kde Musilová působí jako hostující profesorka na Ústavu jaderného a fyzikálního inženýrství.
Přerušení mise
Členové posádky museli projít náročným tréninkem během devíti dnů před jejím začátkem. „Organizátoři mise nám toho připravili nesmírně mnoho, před jejím zahájením jsem téměř nespala. Skoro jsem se nestihla rozloučit se svými blízkými, pouze narychlo večer před začátkem a v den startu mise. Dalo mi to zabrat a se Zemí jsem se loučila se slzami v očích. Jakmile jsme vešli do biotopů a zůstali tam zavření, tak jsme se vroucně objali a přijali osud, který jsme si mysleli, že nás čeká na 8 měsíců,“ popisuje začátek mise Musilová.
Od momentu, kdy se ocitli „marsonauti“ na simulovaném Marsu, je čekalo nesmírně mnoho práce, téměř žádný čas na odpočinek a k tomu jeden problém za druhým. „Po tom prvním dni jsme si mysleli, že se během pár dní dostaneme do nějaké normální rutiny. Ale bohužel organizátoři mise si to představovali jinak. Zažívali jsme krize hned od začátku, včetně porouchané toalety. Měla jsem pořádné déja vu z loňské simulované mise na Mars v utahské poušti,“ vzpomíná Musilová.
Od prvního dne byly na „Marsu“ bouře, takže se jim nemohly pořádně dobít solární panely a tedy ani baterky. K tomu na 20 hodin vypadlo spojení se Zemí, právě v době, kdy baterky klesly na 10 % a hrozila tedy nouzová situace.
Spojení několika krizových situací vedlo k tomu, že se jeden člen posádky zranil natolik, že potřeboval první pomoc a musel biotop opustit a jít do nemocnice. Z těch důvodů organizátoři nejprve misi přerušili na dobu, dokud byl člen posádky v nemocnici. Tehdy NASA spolu s vedením Havajské univerzity spustili vyšetřování toho, co se stalo a způsobilo nehodu.
Po propuštění zraněného člena posádky z nemocnice měla mise opět začít během několika dní. Předtím než se mohly ukončit přípravy pro znovuspuštění mise, se ale další člen posádky rozhodl od experimentu úplně odstoupit. To však znamenalo předčasné ukončení mise, protože nemohla pokračovat s tříčlennou posádkou. Více detailů se zatím kvůli vyšetřování nesmí zveřejnit.
Organizátoři vzápětí spustili nábor dalších členů pro misi číslo sedm, která by se měla odehrát někdy v roce 2018. Musilová zatím pracuje v USA, protože jinak by jí propadlo vízum a nemohla by se vrátit absolvovat další misi během příštích dvou let. Pracuje jako hostující výzkumník pro Kanadsko-francouzsko-havajskou observatoř, která je součástí mezinárodních Mauna Kea observatoří na Havajských ostrovech.