Před čtyřiceti lety, 7. ledna 1985, zasáhla Československo a celou oblast střední Evropy šestidenní vlna silných mrazů v důsledku proniknutí velmi studeného vzduchu od severovýchodu. Druhá vlna extrémně chladného počasí přišla od 11. do 13. února téhož roku. Při obou mrazivých vlnách se teploty několik dní držely kolem minus třiceti stupňů Celsia.
Čechoslováci se ráno 7. ledna probudili do arktických teplot. Například stanice ve Vyšším Brodě naměřila 32,3 stupně Celsia pod nulou, v osadě Jizerka na Jablonecku dokonce 41,1 pod nulou. Extrémní mráz ale sevřel i větší města: v Třeboni ukázaly teploměry minus 30,5 stupně Celsia a v Ostravě-Porubě minus 27,3 stupně.
Na takový mráz nebyla tehdejší společnost, energetika ani ekonomika připravená. Experti se obávali, že by mohlo dojít k masivnímu výpadku celého energetického systému, a proto úřady rozhodly, že se musí omezit dodávky elektřiny nejen podnikům, ale dokonce i domácnostem. Vybrané regiony byly proto až na 19 hodin odpojeny od elektrické energie. Tehdy se ale elektřinou ještě rozsáhleji netopilo, takže dopady nebyly tak velké, jak by se dnes mohlo předpokládat.
Mnohem horší ale bylo, že vlny mrazů způsobily také výpadky výkonu uhelných elektráren – zejména proto, že uhlí zkrátka zamrzlo a nešlo nakopat do kotlů. A také zamrzlo Labe, což zase znamenalo, že se například do elektrárny Chvaletice nedalo uhlí dovézt obvyklým způsobem po vodě. Ani to ale nebylo všechno: například v oblasti Krušných hor se pod tíhou ledové krusty zřítily stožáry vysokého napětí.
Ze sněhu a mrazu měli radost hlavně ruští filmaři, kteří právě v lednu 1985 natáčeli pod režijní taktovkou Sergeje Bondarčuka v Praze film Boris Godunov. Mráz jim přinesl do záběrů autentickou ruskou zimu.
Nešlo tehdy o absolutní historický rekord. Dosud nepřekonaný český teplotní rekord minus 42,2 stupně Celsia byl naměřen 11. února 1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic. Neznamená to ale, že nikdy v posledních sto letech nebyla na našem území větší zima. Tehdy se totiž ještě neměřily teploty v takzvaných mrazových kotlinách, například na Šumavě, kde zřejmě rtuť v teploměru klesala ještě mnohem hlouběji: podle odhadů tam mohlo být i 45 stupňů pod nulou.
Pro srovnání: největší přírodní mráz – minus 89,2 stupně Celsia – dosud naměřili v Antarktidě na základně Vostok v roce 1983.
Na přelomu let 1978 a 1979 zasáhl Československo také náhlý pokles teploty o desítky stupňů Celsia, který paralyzoval velkou část Československa. O Vánocích bylo kolem nuly a před koncem roku se teploty šplhaly přes deset stupňů, v noci ze Silvestra na Nový rok se přes Krušné hory převalila vlna extrémně studeného vzduchu. Následovaly tři týdny tuhých mrazů, během kterých byly vyhlášeny takzvané uhelné prázdniny, které nejprve trvaly týden, nakonec se ale protáhly na téměř celý leden.
