Toto chování se značně liší druh od druhu, zjistili vědci v rámci unikátní studie, kterou publikoval v aktuálním čísle časopis Nature.
Ptáci se podle nové studie o své potomky starají „na směny", podobně jako lidé
Více než sedmdesátičlenný tým vedl i český vědec Martin Bulla, který působí v prestižním německém Institutu Maxe Plancka pro ornitologii v Seewiesenu. Oznámil to ekolog Miroslav Šálek z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze, který se na výzkumu také podílel.
Vědci analyzovali data z 729 hnízd 32 druhů ptáků bahňáků monitorovaných v rozmezí 20 let po celém světě, aby zjistili, jak rodiče těchto ptáků rozdělují úlohy při sezení na vajíčkách. Rytmy jsou podle nich překvapivě různorodé, a to i ve stejných životních podmínkách.
GALERIE
Některé druhy bahňáků
Rytmus, v jakém se ptačí rodiče starali o hnízdo, se v 80 procentech případů neshodoval s denním cyklem. Stejně jako lidé jsou ptáci včetně bahňáků většinou sociálně monogamní živočichové s biparentální péčí. Žijí tedy v partnerském svazku, v němž oba rodiče sdílejí péči o své potomky. Jak se v přírodě dělí o své povinnosti, bylo ale až dosud nejasné.
Dvacet šicht za den
U některých druhů se rodiče střídají i dvacetkrát za den, zatímco u jiných druhů dokáže jeden z rodičů trávit na hnízdě více než 24 hodin, než je vystřídán partnerem. Podobnosti se přitom vyskytují u příbuzných druhů. Studie také ukazuje, že biorytmy jsou pojeny s obavou z predátorů.
„Ptáci, kteří aktivně predátory atakují, se střídají na hnízdě častěji, zatímco ti, kteří sází na maskování, se střídají na hnízdě méně často,“ uvedl Šálek. Nenápadným druhům totiž prospívá, pokud méně upozorňují na přítomnost svých hnízd během střídání.
Vědecký tým studující bahňáky od tropů po Arktidu ve volné přírodě prověřil, jak rodiče rozdělují čas sezení na hnízdě. Vejce totiž nemůžou ležet osamoceně příliš dlouho: mohou je najít predátoři a může dojít k podchlazení nebo přehřátí embryí.
Bahňáci jsou podřád dlouhokřídlích, zahrnující malé až středně velké ptáky brodivého typu, vázané často na vodu.
Jde o velmi rozmanitou skupinu, ať už jde o vzhled nebo hnízdní prostředí. Mají tenký a dlouhý zobák, někdy ohnutý nahoru nebo dolů, který používají k nalezení potravy v zamokřené půdě, písku nebo bahně rybníků.
Většina druhů vyskytující se v České republice je zde pouze na průtahu ze severněji položených hnízdišť, často z oblastí kolem polárního kruhu.
„Během naší práce v terénu v Barrow na Aljašce jsme shromáždili velký soubor dat od mnoha bahňáků. Následně jsme poskytli potřebné vybavení dalším kolegům se žádostí o získání údajů i z dalších částí světa. Pak jsme si ale uvědomili, že mnoho výzkumníků taková data už ve skutečnosti má. To bylo opravdu průlomové,“ konstatoval první autor studie Bulla.
Ptáci jsou stejně individuální jako lidé
Vědci odhalili pozoruhodnou rozmanitost v inkubačních rytmech nejen mezi druhy, ale i v rámci nich, a to i v téže oblasti. Partneři v některých párech se střídali po hodině, jiní seděli trpělivě až 50 hodin, než došlo k jejich vystřídání, ukazuje studie.
„Jedna věc je jistá: překvapivá různorodost v inkubačních rytmech otevírá široké pole pro studium biorytmů a zákonitostí jejich obdivuhodné tvárnosti v živočišné říši,“ dodal vedoucí projektu a ředitel institutu v Seewiesen Bart Kempenaers.