Spor, zda je lepší tvrdá, nebo uvolněná výchova, se vede i v České republice. Podle nové vědecké práce má přísnost jeden velký problém.
Autoritativní výchova založená na přísnosti a trestání vytváří z dětí velmi schopné lháře, popisuje psycholožka Victorie Talwarová z kanadské McGillovy univerzity. Děti se pod vlivem atmosféry, v níž je trest jistotou, učí, jak lépe lhát – a stávají se v tom mnohem úspěšnějšími než děti, které vyrůstají v liberálních rodinách.
Děti se pokoušejí lhaním unikat trestům rodičů. Pokud vědí, že důsledky jejich činů budou potrestány, raději se pokoušejí těmto důsledkům uniknout tím, že si vytvoří jinou verzi reality. Neboli lžou. Talwarová a její tým vytvořili speciální test, pomocí něhož dokázali odhalit malé lháře. Nazvali ho „Koukací test“.
Test vědci předložili dětem ze dvou afrických škol, jedné známé uvolněným vzdělávacím systémem, druhé naopak velmi přísné. Byl jednoduchý: Děti během něj měly jen odpovědět na otázku, jaký předmět vydává zvuky za nimi – jen se přitom nesměly otočit, aby se na něj podívaly. Jeden z těchto předmětů ale vydával zcela jiný zvuk, než je normální, a dítě ten zvuk nemohlo správně identifikovat pouhým sluchem. Pokud ho tedy správně určilo, muselo podvádět a dívat se.
Psychologové se pak dětí ptali, jaký předmět slyšely a jestli při testu nepodváděly. Doktorka Talwarová zjistila, že děti z liberálnějších škol lhaly podobně často, jako běžně lžou děti na školách ve vyspělých západních zemích. Naopak děti, které studovaly na školách přísných, byly velmi rychlými a efektivními lháři.
Výsledek této studie ukazuje, jak paradoxní výsledky má přísná výchova: výsledek jejího používání je přesně opačný než její záměr.
Lhaní je dobré
Jak je to ve vědě obvyklé, všechno je samozřejmě složitější. Podle psychologů je totiž schopnost lhát dobrá. Popsala to například kanadská studie z roku 2010, která vznikla na Torontské univerzitě pod vedením Dr. Kanga Leeho. Vědci v ní zjišťovali, jaký vliv má schopnost dětí lhát na jejich výsledky v testech.
Test byl proveden na 1700 dětech ve věku dvou až sedmnácti let a jeho výsledky prokázaly jasnou souvislost mezi schopností lhát a úspěchem v různých druzích testů. Jak je to možné? Podle Leeho prokazují děti lhaním to, že ovládají složité psychologické dovednosti. Vývojově jsou tím zvýhodněné oproti dětem, jimž tyto schopnosti chybí, nebo je mají v menší míře.
Úspěšné lhaní totiž vyžaduje u dětí nutnost pracovat dovedně s vlastní pamětí a také prokázat empatii, aby vycítily, kdy lhát a kdy ne. Schopnost lhát má ještě jednu zásadní výhodu – děti, které si ji osvojí, se nemusí stát patologickými lháři, ale jsou úspěšnější v odhalování lži u ostatních.
Do školy jen s kvalitní lží
První lži se u dětí objevují již relativně brzy, ve věku kolem dvou let. Jde o tzv. primární lži, kdy děti prostě jen říkají informace, jež jsou v rozporu s realitou, ale ještě přitom neřeší, zda by jejich lež mohla být úspěšná.
Ve věku čtyř let se již objevují složitější lži, které jsou „personalizované“. Tedy cílí různě na různé osoby, děti například jinak lžou dětem a jinak různým dospělým. Sedmileté děti už jsou schopné zcela přesvědčivých lží, které dovedně kombinují nepravdivá fakta, znalost osoby, jíž se lže, a situaci, kdy je lež vyžadována.
