Daniel Dennett je jedním z nejslavnějších filozofů současnosti. Proslavil se především jako nejznámější filozof mysli, ale i laická veřejnost ho zná díky jeho odporu proti náboženstvím. Snaží se prosazovat vědecký přístup ke světu. Dennett byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace.
Jedno z největších tajemství vesmíru má každý člověk na dosah ruky. Původem a fungováním lidského vědomí se nejlepší mozky lidstva zabývají už od antiky. S rozvojem vědeckého poznání se na scénu dostal materiální a fyzický pohled, filozofové ale přemýšlení o lidském vědomí nikdy úplně neopustili.
Tím nejpřednějším z nich je Američan Daniel Dennett. Studoval na Harvardově univerzitě i Oxfordu a jeden z oborů, kterému se věnuje, je takzvaná filozofie mysli. „Tento obor se věnuje tomu, jaký je vztah mezi myslí a mozkem nebo mezi mentálními stavy, stavy vědomí a fyzickými stavy, v první řadě tedy stavy mozku,“ vysvětluje český filozof Tomáš Hříbek.
Proto si Dennett vedle filozofie osvojil i velké znalosti přírodních věd – od obecné biologie, evoluční teorie nebo sociologie, až po konkrétní oblasti, jako je právě mozek, nervová soustava nebo lidské smysly.
Od jejich zkoumání ho neodrazuje ani častý názor expertů jako například neurochirurga Vladimíra Beneše mladšího, který tvrdí, že mozek nejde zcela poznat za použití tak primitivního orgánu, jako je jiný mozek.
Tomáš Hříbek vysvětluje: „Jeho postoj je spíš takový – nemluvme o nějakých překážkách, o nějakých hranicích. Spíš se dívejme, kam se až můžeme dostat těmi standardními přírodovědnými metodami.“
Podobný přístup má i k otázce svobodné vůle a procesu rozhodování a také k náboženství. I když se s Richardem Dawkinsem řadí mezi nejpřednější zastánce takzvaného nového ateismu, není nepřítelem náboženství. Jeho roli chce zkoumat vědecky – tedy bez předsudků.
Dennetta i mimo filozofickou obec proslavily jeho knihy. Laické čtenáře poprvé výrazně oslovil v roce 1992 tou o vědomí. Když se pak v publikaci z roku 2006 zaměřil na náboženství, stal se světovou hvězdou svého oboru.
Co si o náboženství myslí dnes? Rozhovor v pořadu Hyde Park Civilizace s ním vedl moderátor Daniel Stach.
Tvrdíte, že náboženství je hrozba pro lidstvo. Proč?
Myslím si, že hlavní hrozbou náboženství je, že privileguje a respektuje iracionalitu. Oceňuje lidi, kteří jsou opilí náboženstvím; je to trošku podobné tomu, jak to dopadlo s řízením v opilosti v USA. Když jsem byl dítě, tak se opilí řidiči často omlouvali argumentem „ale tak nemůžete je vinit, že způsobili tu děsivou nehodu, vždyť byli opilí“.
Teď ale říkáme, že je to jejich chyba, že s alkoholem v krvi vůbec na silnici být neměli. Už nepokládáme opilost za omluvu pro destruktivní jednání – ale přitom pokládáme náboženské vytržení nebo extázi za omluvu pro jinak neomluvitelné chování.
Jaký je váš konečný cíl, pokud jde o náboženství? Chcete se ho úplně zbavit? Chcete ho posílit? Chcete z něj udělat součást vědy? Co je konečný cíl?
Oceňuji dobro, které náboženství pro mnoho lidí přináší. Pro řadu lidí je jádrem jejich smyslu života, je tím, co organizuje jejich reakce na problémy světa. Nechci jim to brát, ale chtěl bych z toho všeho odebrat to oslavování iracionality.
Jako třeba…
Hm, například víru v zázraky, víru v účinnost modlitby, víru, že některá tabu jsou absolutní a nemohou se změnit.
Pokud se podíváme na dějiny morálky za uplynulých dva tisíce let, vidíme obrovské změny. Nemyslím si, že by kdokoliv v západním světě chtěl žít se starozákonní morálkou… A jsou za tyto změny zodpovědné církve? No, nejsou: byly do tohoto procesu vtažené politickými hnutími, sekulárními hnutími – a děje se to stále.
Myslím si, že se to bude dít i dál, že celkovou společenskou morálku budou vylepšovat sekulární na faktech založené informace. Náboženství s tím mohou pomoci, jen když budou chtít, ale nejprve musí opustit myšlenku, že mají přímé spojení s Bohem.
Celý rozhovor je zde:
