V těchto dnech bude vrcholit meteorický roj Perseid. V nocích na pondělí 12. srpna a úterý 13. srpna bude možné na obloze mimo města pozorovat mezi půlnocí a čtvrtou ranní až osmdesát meteorů za hodinu. Za pozorováním je ale potřeba vycestovat daleko od měst, do oblastí s minimem rušivého světelného znečištění.
Roj Perseid pravidelně nastává mezi 17. červencem a 24. srpnem. Prachové částice zvané meteoroidy se střetávají se Zemí a v atmosféře září jako meteory, lidově padající hvězdy.
„Protože tyto částice mají rozměry zpravidla menší než zrnka písku a jsou složeny z křehkého kometárního materiálu, při průletu zemskou atmosférou se zcela vypaří. Pozorovat je můžete déle než měsíc okolo maxima roje. Ale nejvíce se jich objevuje v době, kdy se Země ocitá v nejhustší oblasti proudu meteoroidů, tedy kolem 12. srpna,“ uvedl Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd.
Podmínky pro pozorování by letos měly být téměř ideální. Na obloze bude Měsíc ve fázi okolo první čtvrti, a bude tedy zapadat v první polovině noci. Daleko od velkých měst tak bude možné spatřit i nejslabší meteory.
„Na pozorování roje Perseid si vyhledejte místo alespoň desítky kilometrů daleko od velkých měst s co nejlepším výhledem do všech stran. Nejvíce meteorů je totiž vidět na obloze nerušené světelným znečištěním z měst a obcí. Při menším umělém jasu noční oblohy totiž vyniknou i ty méně jasné meteory. Pozorovat úkaz je nejvhodnější vleže, například ve spacáku nebo na lehátku. Pro sledování úkazu není třeba žádný dalekohled, meteory náhodně létají po celé obloze a jsou dost výrazné na spatření pouhýma očima,“ doplnil Suchan.
První zmínky o úkazu z poloviny třetího století
Název roje Perseid je odvozen od souhvězdí, z jehož směru meteory vlivem perspektivy zdánlivě vylétají. „Meteoroidy roje Perseid vstupují do atmosféry rychlostí 59 kilometrů za sekundu a začínají zářit ve výšce okolo 120 kilometrů nad povrchem Země. Pohasínají o desítky kilometrů níže, v případě větších Perseid i méně než 80 kilometrů nad zemským povrchem,“ přiblížil Suchan.
Vlétají přitom do atmosféry z jednoho směru. Proto se lidskému oku zdá, jako by jejich dráha vycházela z jediného bodu na obloze.
První zmínky o tomto úkazu existují už od poloviny třetího století v souvislosti s umučením svatého Vavřince. Byl jedním z církevních hodnostářů strážících majetek v Římské říši. Při pronásledování křesťanů prý neuposlechl příkaz krutého římského císaře Valeriána odevzdat církevní majetek vládci a raději jej rozdal chudým.
Podle zaznamenaných svědectví několik dní po jeho popravě 10. srpna 258 padaly z nočního nebe „třpytivé slzy“ a od této události jsou Perseidy lidově označovány jako „slzy svatého Vavřince“. Skutečnost, že jde o astronomický úkaz, podle Suchana prokázal až italský astronom Giovanni Schiaparelli ve druhé polovině devatenáctého století.
