Není náhoda, že první důkazy o složitějším myšlení pocházejí ze stejné doby, kdy začal vznikat lidský jazyk. Nový výzkum ukazuje, jak dlouho tento proces trval a jaké byly jeho dopady.
Moderní jazyk vznikal přes třicet tisíc let, naznačuje studie
„Na počátku bylo Slovo,“ říká Nový zákon. Podle nové studie je to pravda – tedy pokud by se jako počátek chápal počátek lidského druhu. Nový výzkum ukazuje, jak moc je vznik jazyka spojený se vznikem inteligentního moderního člověka.
Na otázku, kde vznikly jazyk a řeč v podobě, v jakých je známe, nelze jednoduše odpovědět, protože věda se neumí vypravit časem zpátky. Má ale jiné nástroje, které sice neposkytnou tak přesné odpovědi jako hypotetické cestování časem, ale nabízejí alespoň náznaky. Tím, který vědci využili nyní, je sledování genů.
Jestli totiž něco funguje jako cestování časem, je to právě analýza genů – dokáže se totiž opravdu podívat hluboko do minulosti, když sleduje, jak se DNA měnila v různých populacích a různých časech. A má v sobě i stopy toho, jak se měnily lidské schopnosti komunikovat.
Člověk upovídaný
Homo sapiens existuje na Zemi asi 230 tisíc let, podle nové studie ale asi jen polovinu tohoto času umí ovládat jazyk. Právě to mu podle mnoha expertů otevřelo cestu do současné doby, kdy ovládá nejen celou planetu, ale dokonce i její blízké okolí.
Nová analýza genomických důkazů naznačuje, že jedinečná lidská jazyková schopnost existovala v jednoduché formě už před asi 135 tisíci lety, ale jazyk vstoupil do společenského užívání asi až před sto tisíci lety. Autoři vyšli z toho, že všechny lidské populace na světě hovoří nějakou řečí a tyto jazyky mají pravděpodobně společný původ – byť na tom neexistuje absolutní shoda.
Podle genomických dat došlo k prvnímu dělení jazyků přibližně v době před 135 tisíci lety, což znamená, že už tehdy museli lidé tuto schopnost mít. Vědci k tomu dospěli průzkumem patnácti genetických studií různých lidských druhů, které byly publikovány za posledních osmnáct let. Odborníci popisují, že už po vzniku Homo sapiens se sice skupiny lidí geograficky vzdálily a mezi jednotlivými regionálními subpopulacemi se postupem času vyvinuly určité výsledné genetické rozdíly, ale co se týká jazyka, projevilo se to mnohem později.
První průzkum tohoto typu provedli jiní vědci už v roce 2017, měli ale k dispozici méně existujících genetických studií, o které se mohli opřít. Díky pokroku v zobrazovacích a analytických metodách je ale nyní je k dispozici mnohem více údajů, které při společném posouzení ukázaly právě na dobu před 135 tisíci lety.
Jazyk je mladší než Homo sapiens
Někteří vědci na základě tělesných vlastností primátů (jako je třeba stavba patra nebo jazyka) předpokládají, že jazyková schopnost se datuje několik milionů let zpět. V této práci ale vědce nezajímalo, jestli australopithékové nebo zástupci druhu Homo erectus dokázali vydávat skřeky, ale to, kdy lidé získali schopnost vyvinout si jazyk v moderní podobě: tedy spojit slovní zásobu a gramatiku do systému generujícího nekonečné množství výrazů založených na vnitřních pravidlech.
„Lidský jazyk je kvalitativně odlišný, protože zde existují dvě věci, slova a syntax, které společně vytvářejí tento velmi složitý systém,“ uvedli vědci. „Žádný jiný živočich nemá ve svém komunikačním systému podobnou strukturu. A to nám dává schopnost vytvářet velmi sofistikované myšlenky a sdělovat je ostatním.“
Toto pojetí předpokládá, že lidé měli kognitivní schopnosti pro jazyk po určitou dobu předtím, než dokázali vytvořit první jazyky.
„Jazyk je kognitivní i komunikační systém,“ vysvětluje hlavní autor práce, jazykovědec Shigeru Miyagawa. „Předpokládám, že přibližně před 135 tisíci lety začínal jako kognitivní systém, který se ale poměrně rychle změnil v systém komunikační.“ Výraz „poměrně rychle“ v tomto případě pracuje s rychlostí evoluce, nikoliv rychlostí, jak ji vnímá moderní společnost: tento proces mohl trvat až desítky tisíc let.
„Spouštěč moderního chování“
Dobrým argumentem jsou archeologické nálezy, které přinášejí spoustu důkazů o tom, že přibližně před sto tisíci lety se v lidském myšlení něco zásadně změnilo. Právě v té době se totiž začínají objevovat první značky na předmětech, lidé začínají používat oheň, ale také třeba využívat červenou barvu k dekorativním účelům.
Takové chování (a zřejmě ani jazyk) se neobjevilo u žádného jiného druhu než právě u Homo sapiens – za připomenutí stojí, že neandertálci a denisované jsou také zástupci tohoto druhu. Autoři z toho vyvozují, že to byl právě jazyk a s ním spojené kognitivní procesy, co zažehlo oheň symbolického myšlení, vznik kultury a tedy vývoj člověka završený vznikem celoplanetární civilizace.
„Jazyk byl opravdu spouštěčem moderního lidského chování,“ dodává Miyagawa. „Nějakým způsobem podnítil lidské myšlení a pomohl vytvořit tyto druhy chování. Pokud se nemýlíme, lidé se (díky jazyku) učili jeden od druhého a podporovali inovace toho typu, které jsme viděli před sto tisíci lety.“
