O levácích existuje od počátku věků spousta pověr – řada jim přisuzuje dobré i špatné vlastnosti. Jednou z těch nejrozšířenějších je, že mají výjimečný vědecký nebo umělecký talent, někdy se dokonce mluví o genialitě. Podporuje to i mnoho příkladů osobností z řady oborů, které opravdu měly dominantní levou ruku – Leonardo da Vinci, Mozart, Tesla, Aristoteles nebo Marie Curie. Vědecké studie v posledních letech začínají zkoumat, zda leváky od zbytku populace opravdu něco neodlišuje.
Seriózních informací o levácích je překvapivě malé množství. Odhaduje se, že v populaci je asi 10–13,5 procenta lidí, kteří nejsou praváci. Někteří z nich jsou ambidexteriózní, tedy ovládají stejně dobře obě ruce, ale většina z nich jsou leváci.
Leváci prokazují výrazně větší rozvoj pravé mozkové hemisféry, která vyniká v mimoslovních a prostorových úkolech (např. jak se dostat z bludiště, při čtení map atd.), v rozpoznávání objektů, chápání a měření času a v emocionální sféře je odpovědná za empatii.
Obě hemisféry mozku jsou propojeny tzv. corpus callosum, tedy mozkovým trámcem, jehož prostřednictvím obě hemisféry spolu vzájemně komunikují a koordinují konkrétní činnosti a rozhodnutí. Tato komunikace a koordinace je celkem podstatná, jelikož každá hemisféra má určité funkce. Corpus callosum bývá u leváků o něco větší než u praváků, z čehož vědci vyvozují, že někteří leváci mají lepší propojení mezi hemisférami.
Naznačuje to rovnou několik studií, ale není jasné, čím je to způsobené. Jedna z nejpropracovanějších teorií říká, že jde ze strany leváků o holou nutnost. Svět je řízen pravidly praváků a zejména v moderní době sériové výroby se musí leváci téměř všemu přizpůsobovat. Leváci tedy vynaloží více energie na existenci v tomto světě. Leváci musí více než praváci využívat svou nedominantní ruku, takže se díky tomu intenzivněji propojují jejích hemisféry.
A právě to by podle nových výzkumů mohlo být příčinou toho, proč se právě z řad leváků rekrutuje více kreativních osobností – například hudebníci, architekti nebo šachisté. Nečekané ale je, že se to projevuje také u matematického talentu.
Upozornil na to první výzkum již před třiceti lety, když si psychologové všimli, že mezi studenty matematiky je více leváků, než by naznačovala pravděpodobnost.
Leváci mají problém
Teprve přednedávnem se ukázalo, že leváctví s sebou nese také několik nevýhod; roku 2012 vyšla práce, která popsala, že mezi lidmi s poruchami intelektu se objevuje také více leváků. A dokonce se najde i dobře vyzdrojovaná studie, která ukazuje, že leváci ve věku kolem 14 let si v matematice vedou hůř než praváci.
Rozpory ve výsledcích v těchto pracích vedly vědce k tomu, aby se pokusili popsat, jak je to doopravdy. Testovali 2300 studentů ze základních a středních škol, které nechali provést řadu testů. Pak podrobili studenty ještě takzvanému edinburskému testu, který podrobně popisuje míru leváctví/praváctví. Díky tomu mohli poprvé statisticky přesně popsat, jaké jsou výsledky leváků a praváků.
Výsledky popsali v odborném časopise Frontiers; ukazují, že leváci opravdu praváky překonávají při úkolech, které spočívají v řešení složitých problémů – například spojených s komplexními matematickými rovnicemi. Nejviditelnější byl tento rozdíl u mužů. Naopak pokud byly matematické úkoly jednoduché (například prostá aritmetika), nebyly mezi výsledky leváků a praváků prakticky žádné rozdíly.
Současně se v těchto testech projevily poměrně velké rozdíly mezi jednoznačnými praváky a méně jasně vymezenými praváky. Ti, pro něž byla pravačka zcela dominantní, si vedli hůř ve zcela všech úkolech.
Obecně z tohoto výzkumu vyšlo, že leváci mají v řešení matematických úkolů lehkou výhodu. Preference k častějšímu používání levé ruky podle autorů práce může fungovat jako indikátor matematického talentu.
