Německá vzducholoď Graf Zeppelin II uzavřela éru majestátních vzdušných korábů, které před druhou světovou válkou nabízely cestujícím pohodlný a na svou dobu rychlý způsob dopravy mezi kontinenty. Po katastrofě sesterského Hindenburgu v květnu 1937 se sice ještě dočkala dokončení a 14. září 1938 i prvního letu, cestující ovšem nikdy na své palubě nepřivítala. Místo toho sloužila hitlerovské propagandě a krátce také vojenským účelům.
Během své krátké služby, která čítala pouhé tři desítky letů a skončila v srpnu 1939 těsně před vypuknutím druhé světové války, zavítal Graf Zeppelin II i nad někdejší československé území, které po Mnichovu připadlo Německu. A 13. srpna 1939 dokonce přistál na letišti v Chebu (tehdy ovšem nesoucím jméno Eger), kam se na největší létající stroj všech dob přišlo podívat 120 tisíc lidí. Navíc se tehdy konal letecký den, kde se mimo jiné představila nechvalně proslulá Legie Condor, která bojovala na straně fašistů ve španělské občanské válce.
Nad zabrané Sudety přitom druhé plavidlo pojmenované po průkopníkovi vzducholodí hraběti Ferdinandovi von Zeppelinovi zavítalo už dříve. Začátkem prosince 1938 podnikl vzdušný koráb propagační let, koordinovaný s návštěvou Adolfa Hitlera v Liberci, při němž shazoval padáčky s vlaječkami se svastikami. „Veškeré obyvatelstvo bylo šťastné, že nyní také mohlo vidět zázračné dílo německé techniky,“ napsal kronikář v Horní Plané, nad kterou tehdy vzducholoď také přeletěla.
Zajímavou epizodou v krátké historii lodi Graf Zeppelin II byla dvoudenní mise ze začátku srpna 1939, při které posloužila jako základna pro přístroje, jež zkoumaly britský radarový systém. Let dlouhý přes čtyři tisíce kilometrů ale příliš nových informací nepřinesl. Od konce léta 1939 vzducholoď čekala v hangáru ve Frankfurtu nad Mohanem na další využití, místo toho ale přišel potupný konec, když ji v dubnu 1940 rozřezali a hliník z konstrukce použili pro letecký průmysl.
Kromě blížící se války, kvůli níž už Graf Zeppelin II 26. srpna 1939 nevyrazil na plánovanou cestu do Königsbergu, zpečetil jeho osud také problém s nosným plynem. Balony uvnitř doutníkové konstrukce totiž byly naplněny vysoce hořlavým vodíkem, který přispěl ke zkáze Hindenburgu a za nějž nebyla v Německu náhrada. Spojené státy sice pod dojmem ohnivého pekla, při kterém zemřelo 36 lidí, uvažovaly o zrušení embarga na vývoz helia, po německém anšlusu Rakouska ovšem od těchto plánů upustily.
Bez cestujících
Graf Zeppelin II, jehož stavba započala v červnu 1936, tak od říšského ministerstva letectví nikdy nedostal povolení vozit pasažéry. Kromě propagandistických letů sloužil i pro zkoušky různých přístrojů a příležitostně vozil i poštu – například v prosinci 1938 vyložil v Liberci zásilky se zvláštním razítkem. Celkem stroj strávil ve vzduchu jen čtyři stovky hodin a nalétal 36 500 kilometrů. Mnohem méně než jeho stejnojmenný předchůdce, který létal téměř deset let.
První vzducholoď nesoucí jméno sveřepého šlechtice, který vzdušné obry s pevnou kostrou začátkem 20. století doslova vydupal ze země, začala létat v roce 1928. Zpočátku byla v provozu spíše příležitostně (v srpnu 1929 například obletěla svět, o dva roky později se vypravila nad Arktidu), od roku 1932 ale už byla nasazena na linku z Německa do Brazílie. Na ní přepravovala v letní sezoně následujících pět let cestující – až do katastrofy Hindenburgu, po které byla dána do výslužby.
