Zvýšená bezpečnostní rizika na celém světě nutí i česká letiště, aby se lépe přizpůsobila této situaci. Investuje se do biometrických kamer, kvalitnějších rentgenů i umělých inteligencí.
Útok na bruselské letiště v březnu 2016 změnil celý leteckou dopravu. Celkem v Bruselu po tomto teroristickém činu zemřelo 32 lidí, z toho šestnáct na letišti a šestnáct v metru. Dalších více než 300 lidí bylo zraněno. Ale nejvíce byla zasažena představa, že letiště jsou zcela bezpečná místa.
Od té doby se bezpečnost evropských a tedy i českých letišť výrazně zvýšila – jen Letiště Václava Havla v Praze vloni do bezpečnosti investovalo přes půl miliardy korun. Víc toho umí například rentgeny – nově lépe vidí do kufrů určených do podpalubí i do příručních zavazadel. „Dokážou snímat zavazadla ze dvou různých úhlů,“ přiblížila mluvčí letiště Marika Janoušková.
V pondělí vláda rozhodla, že naše mezinárodní letiště dostanou systém pro rozpoznávání obličejů a registračních značek vozidel. Na pražském bude rozšířen, schválil kabinet. Opatření vyjdou přibližně na 672 milionů korun.
Vnitro chce na letištích v Karlových Varech, Brně, Ostravě a Pardubicích dosáhnout stejných bezpečnostních standardů jako na pražském letišti. Na všech by se měly objevit i čtečky dokladů a palubních vstupenek. Celkově opatření vyjdou přibližně na 585 milionů korun, z toho 482 milionů půjde z rozpočtu vnitra. Systémy by měly být zavedeny do konce roku 2020.
Dalším problémem mimopražských letišť je podle vnitra nedostatečná úroveň integrace bezpečnostních systémů nebo i nízká kontrolní kapacita u nebezpečných předmětů a chemických látek. Nemají také zavedenou plošnou detekci radiace, nedostatky jsou i při kontrole vstupů do neveřejných prostorů letiště.
Na pražském Letišti Václava Havla přibude 145 speciálních kamer, které dokážou rozpoznat zachycenou tvář a porovnat ji například s databází hledaných osob, uvedlo ministerstvo v tiskové zprávě. V areálu letiště by se mělo objevit také dalších 30 přehledových kamer. „Přístroje budou umístěny v tranzitním prostoru tak, aby dohlédly i do nástupních mostů k letadlům, do jednotlivých prstů letištních terminálů nebo spojovacích prostor,“ uvedl úřad.
Modernizace v Praze vyjde zhruba na 87 milionů korun z rozpočtu vnitra. Podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) velkou část svých výnosů do bezpečnostních opatření směřuje i samotné letiště. „Je to už tříletý proces, který postupně realizujeme. Opatření postupně probírá Bezpečnostní rada státu i vláda,“ uvedl na tiskové konferenci. Systém z pražského letiště je svým rozsahem v Česku unikátní, dodal Sobotka.
Jak je Praha zabezpečená nyní?
Už od 15. května začalo pražské letiště kontrolovat přítomnost stop po výbušninách v přepravovaných zavazadlech. Bezpečnostní obsluha vytipovaná zavazadla otevírá a pomocí stěru zjišťuje přítomnost výbušných látek. Od opatření, které je běžné například na letištích v USA nebo sousedním Německu, si letiště slibuje vyšší bezpečnost cestujících. „Abychom se mohli srovnávat s nejbezpečnějšími letišti Evropy, je potřeba bezpečnostní opatření neustále zlepšovat a reagovat na aktuální situaci,“ uvedl člen představenstva Letiště Praha odpovědný za oblast bezpečnosti Milan Špaček.
Přítomnost stop po výbušninách už letiště kontroluje od roku 2015, zatím ale pouze stěrem z oblečení cestujících a z příručních zavazadel. U takzvaných odbavovaných zavazadel jde o novinku. Vybrané zavazadlo bezpečnostní pracovník otevře, získá stěrem z jeho obsahu kontrolní vzorek a v detektoru prověří možnou kontaminaci výbušným materiálem. Celý proces se uskuteční na specializovaném pracovišti pod stálým dohledem kamer.
Zatím na zkoušku také funguje nový systém rozpoznávání značek aut a jejich databáze. Kamerový systém kontroluje všechny tahy vedoucí k letišti, policisté tak mohou například rychleji najít vozidlo hledaného cestujícího.
Chytré kamery poznají zločin
Zdaleka nejvíce se ale investuje do kamerových systémů, zejména těch biometrických. O co jde? Klasické kamery jsou sice pro vyšetřování zločinů nesmírně užitečné, ale pro bezpečnostní složky je nyní mnohem důležitější, jak se kamerové systémy integrují s umělými inteligencemi a chytrými algoritmy. Tyto inovativní metody současně ukazují, jak umělé inteligence spolehlivě nahrazují a vytlačují lidi z jejich klasických rolí.
Jedním z nejžhavějších a současně nejvíce kontroverzních témat je rozeznávání lidských tváří a dalších obrazových prvků na videu. Počítačové algoritmy se totiž naučily rozeznávat tvary, barvy i předměty, což výrazně pomáhá při vyhledávání v záznamech.
- Kamerový systém (CCTV – Closed Circuit Television, uzavřený televizní okruh) je užití kamer ke sledování prostor, k zobrazování záběrů z kamer na monitorech a archivaci natočených záběrů. Takovým kamerám se říká také průmyslové kamery nebo také průmyslová televize.
Skládá se z kamer, hardwarového vybavení (hard disku, monitoru) a softwaru. Může být doplněn i o mikrofony a reproduktory a téměř vždy o záznamové médium pro ukládání zaznamenaných dat.
Všechna videa jsou dnes již digitální, takže stroje v nich mohou pátrat po znacích, jež jim jejich lidští operátoři zadají. Například kdyby se pátralo po muži v hnědém terénním autě, musela by dříve armáda lidí procházet stovky hodin záznamů a hledat v nich všechna hnědá auta.
Dnes už programy umí rozeznat znaky jako „hnědý“ nebo „automobil“ a pak v záznamech už vyhledávají jenom takové videosekvence, kde se takové objekty pohybují. Počítač umí poznat i takové detaily, jako je barva oblečení, vlasů a spousta dalších faktorů. Špičkové programy umí dokonce vytvářet zcela nové sledovací funkce na přání klienta. Příkladem takového řešení je třeba česká společnost CertiCon, která pro tyto účely vyvinula software SmartCam. Ten upozorňuje i na podezřelé chování osob nebo na podezřelá zavazadla, která jsou dlouhou dobu opuštěná na veřejných místech. Umožňuje rozpoznat, pokud se na záběrech kamery odehraje úraz nebo trestný čin.
Kamery předpovídají zločiny
Tyto analýzy se dají použít také pro něco, co značně připomíná filmy, jako je třeba Minority Report – tedy předvídání zločinného chování. I pro to slouží programy, které rozeznávají tvary. Existují již například algoritmy, které umí na on-line běžícím videu rozpoznat nůž. Pokud se objeví v záznamu na místech, kde může způsobit potenciální problém (například v lidské ruce) a v podezřelém čase a místě (v noci na parkovišti), může být obsluha kamery upozorněna, že tato situace hrozí zločinem. Podobně mohou fungovat tyto programy i v jiných situacích, kde je použití nějakého předmětu podmínkou spáchání zločinu.
Tvář zločince
Roku 2001 spustili revoluci v rozpoznávání tváří dva vědci – Paul Viola a Michael Jones. Právě jejich algoritmus byl první, který dokázal relativně přesně rozpoznat, že na snímku určil, co je a co není lidský obličej. Oba technici na tom zbohatli, jejich program se stal součástí fotoaparátů a mobilních telefonů.
Od té doby se programy v rozpoznávání tváří stále zlepšovaly a dnes jsou veřejně dostupné i verze, které z porovnávání tváří dokáží určit, kdo je na snímku. Nejpopulárnějším je ruský FindFace, který má podle nezávislých recenzí úspěšnost při odhalování identit až 70 procent – momentálně má asi půl milionu uživatelů. Na podobném principu funguje i služba Pictriev, která zase určí, jaké celebritě je člověk nejvíc podobný.
Když se tyto algoritmy aplikují na video, vznikají projekty jako Betaface nebo Viewdle, které rozeznávají tváře i ve videu. Bezpečnostní složky tyto programy již řadu let používají – s různou mírou úspěchu. Odborné studie upozorňují, že tato technologie je značně nespolehlivá.
Funguje poměrně dobře, pokud má rozeznat malý vzorek osob, které kamery zabírají velmi detailně. Osvědčil se například u asi stovky amerických kasin, kde zabraňuje ve vstupu několika desítkám podvodníků.
Těmito programy je vybavena také řada letišť po celém světě. Na podzim roku 2015 představila společnost Panasonic CCTV kamery, které v sobě tento software již mají zabudovaný. Specializované programy, jako je třeba Viseum, uvádějí svou úspěšnost kolem 95 až 98 procent.
Kamera rozezná i dvojčata
Od té doby citlivost a přesnost programů fungujících buď na principu autonomního učení se, nebo dokonce jako neurální sítě, výrazně vzrostla. Dnes už programy, které tyto systémy řídí, umí dokonce se značnou pravděpodobností rozeznat dokonce i tváře dvojčat.
Poprvé se o to úspěšně pokusili profesoři Kevin W. Bowyer a Patrick J. Flynn už roku 2011, když na tradičním Twins Days Festival (americké setkání dvojčat) testovali za peníze FBI takový systém. Tehdy se ukázalo, že pokud jsou ideální podmínky, rozezná stroj dvojčata s pravděpodobností přes 95 procent – ale jakmile se podmínky zhorší (špatné osvětlení, nevhodný úhel, skrytá část tváře), počítač v podstatě jen hádá a je úspěšný asi na padesát procent.
Od té doby výrazně úspěšnost stoupla, stejně jako u jiných systémů založených na umělých inteligencích. Jsou jím vybaveny nejen bezpečnostní kamery na letištích, ale například i program Windows Hello, jenž je součástí operačního systému Windows 10.
