Vojenských stanovišť je na jihokorejské straně hranice s KLDR víc než čerpacích stanic. Vojáci tu dohlížejí, aby se civilisté nepřibližovali k oblastem, které jsou stále zaminované. Podél demilitarizované zóny ale mají domovy statisíce lidí, jejichž životy ovlivňuje válka slov a zájmy velmocí.
„Tady jsme všichni závislí na vztazích USA, Číny a Severní Koreje,“ je si vědoma jedna z místních, paní Li Sun-ä. Bydlí v Paču, asi hodinu jízdy od Soulu, na dohled od nejtěkavější hranice světa.
Cestovní kanceláře líčí Paču jako místo, kde se pohádky stávají realitou. Ale to, co se tu odehrávalo v 50. letech za korejské války, připomínalo spíš noční můru. Odehrávaly se tu ty nejkrutější bitvy.
Pořád to není zapomenutá historie. Rodina paní Li si postavila bunkr hned v 50. letech. Pro případ, že by znovu přišly špatné časy. „Zatím jsme ho nikdy nevyužili, ale připravili jsme si tam pokrývky, svíčky a další potřeby pro případ nouze. Protože řekli, že možná bude válka,“ dodává.
Sama nevěří, že by je ve válce vedené moderními zbraněmi spolehlivě ochránil. „Ochránit nás musí vláda. Přesně, jak se teď děje. Všechno závisí na americké protiraketové obraně,“ tuší.
Zdejší nákupní centrum velikosti několika fotbalových stadiónů je většinou prázdné. Jako by čekalo na sjednocení a příliv nových zákazníků, v což tady mnozí věří. „Přál bych si sjednocení, protože by to téhle oblasti přineslo rozvoj. Ale tyhle třenice to brzdí. My rozumíme chování Severokorejců lépe než Američané, říká další z obyvatel korejského pohraničí Wu Sung-čä.
Pro Jihokorejce nebyla KLDR nikdy cizí zemí. Navzdory válce a občasným konfliktům jsou to pořád bratři, které spojuje historie, kultura a jazyk.
