Ve věku 78 let zemřel francouzský filozof a publicista André Glucksmann, který silně ovlivnil pravicovou politickou filozofii 20. století. Vystupoval proti komunistickým režimům ve východní Evropě a pojilo ho osobní přátelství s bývalým českým prezidentem Václavem Havlem.
Glucksmann opakovaně navštěvoval Českou republiku, několikrát se například v Praze zúčastnil konference Forum 2000.
O úmrtí Andrého Glucksmanna informoval jeho syn Raphaël. „Můj nejlepší přítel již není mezi námi. Měl jsem neuvěřitelnou příležitost znát tak skvělého a geniálního člověka, smát se s ním, diskutovat s ním, cestovat a hrát si s ním, dělat s ním vše a nedělat vůbec nic. Můj otec večer zemřel,“ napsal podle úterní zprávy agentury AFP režisér Raphaël Glucksmann v poctě svému otci.
Podle jednoho z vydavatelů Glucksmannových děl byl filozof v posledních letech vážně nemocný. „Trpěl několika druhy rakoviny. Tvrdě s tím bojoval,“ řekl agentuře AFP.
V listopadu 1989 Glucksmann nedostal československé vízum
André Glucksmann byl znám jako zastánce umlčovaných po celém světě. Prahu navštívil několikrát už před listopadem 1989, scházel se tu s disidentskými intelektuály a pomáhal jim. Byl jedním ze západních myslitelů, kteří sem jezdili přednášet na neoficiální bytové filozofické semináře a postoj východoevropských disidentů považoval za významný vklad pro evropskou identitu.
Do Československa ho pak osobně pozval Václav Havel již 27. listopadu 1989, tehdy mu ale ještě bylo odmítnuto vstupní vízum. Později ale Českou republiku mnohokrát navštívil a společně s Havlem jsou také podepsáni pod řadou petic za dodržování lidských práv ve světě.
V roce 2008 se vedle Václava Havla a dalších osobností stal jedním ze zakládajících signatářů Pražské deklarace vyzývající parlamenty, aby zákonem uznaly zločiny komunismu za zločiny proti lidskosti.
Byl jedním z nejrespektovanějších francouzských filozofů
André Glucksmann se řadí mezi takzvané nové filozofy, kteří v 60. letech 20. století podporovali protestní hnutí a stavěli se proti komunistickým režimům ve východní Evropě. Francouzskou levici přiměl nahlédnout pravdu o komunismu.
Jeho postoje spojoval boj proti totalitě, terorismu a nihilismu. Filozofie pro něj nebyla uzavřenou akademickou záležitostí, nýbrž součástí veřejného střetu názorů a postojů: „Filozofie je bitevní pole“ citoval Kanta při jedné z návštěv Prahy.
- Narodil se 19. června 1937 v Boulogne-Billancourt aškenázským rodičům.
- Byl silně ovlivněn Raymondem Aronem, jehož byl asistentem na Sorbonně a který mu také pomohl vydat v Centre National de la Recherche Scientifique jeho první knihu Le discours de la Guerre (Řeč války). Stal se též vlivným komentátorem francouzských deníků Libération a L'Express.
- V roce 1968 stál ještě na radikálně levicových pozicích, uvažoval tehdy o zrušení státu z pozic anarchismu a maoismu.
- V sedmdesátých letech se však přiklonil k pravici a stal se kritikem totalitarismu a post-totalitarismu, politického i intelektuálního. Vystupoval proti komunistickému zřízení ve východní Evropě. Podporoval a zajímal se o různá disidentská hnutí po celém světě.
K České republice vázaly Glucksmanna hlubší kořeny - byl synem židovských uprchlíků původem z Rakouska (jeho otec se narodil v Bukovině, matka v Praze). Oba je pak z Německa, kde žili, vyhnal nacistický mor.
Jeho další život ovlivnil fakt, že byl židovským dítětem v nacisty okupované Francii. „Dokonce byl málem naložen do transportu do Německa; matka ho na poslední chvíli zachránila,“ připomněl Raphaël Glucksmann.
Souostroví Gulag a Mnichov 1972 ho od maoismu dovedly k pravici
V době studentských bouří v roce 1968 koketoval s maoismem, ale teroristický útok na olympiádě v Mnichově v roce 1972 a vydání francouzského překladu Solženicynova Souostroví Gulag ho přiměly přiklonit se k pravici. Stal se kritikem totalitarismu a post-totalitarismu, politického i intelektuálního.
V 80. letech podporoval rozmístění amerických raket středního doletu v západní Evropě. V roce 2003 patřil k několika málo celebritám evropské intelektuální levice, které podpořily invazi do Iráku. Svůj postoj objasnil v apelu s titulem Ne mým jménem!. Na jaře 2007, v době prezidentské kampaně ve Francii, se od socialistické strany a její kandidátky Ségolene Royalové distancoval textem Proč volím muže, a ne ženu, a podporoval Nicolase Sarkozyho.
Prominentní francouzský intelektuál Glucksmann byl vlivným komentátorem francouzských deníků Libération a L'Express. Napsal asi dvacítku knih, z nichž první Le Discours de la Guerre (Úvahy o válce) vydal v roce 1967.
Mezi další knihy patří například Dostojevskij na Manhattanu, reflektující události 11. září, či Západ proti Západu, kde se zamýšlí nad budoucností lidské civilizace. Česky vyšla v roce 2011 jeho Rozprava o nenávisti, ve které demaskuje staré ideologické formy, které přijímají pouze nový „obsah“.
Glucksmann varoval před vývojem v Rusku pod Vladimirem Putinem
Glucksmann podpořil i zásah Západu v Afghánistánu, ostře varoval před vývojem v Putinově Rusku, kritizoval ruskou zahraniční politiku a mimo jiné podporoval nezávislost Čečenska.
Podle něj kromě totalitarismu existuje i nenápadnější post-totalitarismus, který funguje uvnitř otevřených, demokratických systémů. A tento post-totalitarismus si vždy rafinovaně činí nárok „bránit svobodu před totalitarismem“.
Známý je též jeho výrok, že intelektualismus „je obranou proti hlouposti“, který ale bývá zjednodušován. Hloupostí Glucksmann mínil „víru, že žijeme v nejlepším ze všech světů“.
