Vídeň – Hranice mezi Československem a Rakouskem byla za studené války „krvavější“ než mezi tehdejším západním a východním Německem. Jak vyplývá z dosud nezveřejněných dokumentů československé tajné policie, zemřelo tu na 800 lidí.
Přesný počet obětí železné opony mezi Československem a Rakouskem dosud nebyl znám. S novým údajem přišli vědci z rakouského Institutu Ludwiga Boltzmanna, kteří příslušné dokumenty studovali. Podle nich při pokusu o překonání zadrátované a ostře střežené československo-rakouské hranice zahynulo 129 lidí; o život také přišlo 648 vojáků, a to hlavně při neštěstích v zaminovaném pásmu nebo při sebevraždách, autonehodách, nesprávné manipulaci se zbraní a dalších nešťastných náhodách. Celkem na 453 kilometrů dlouhé hraniční linii hlídkovalo až 8 000 vojáků.
Podle vedoucího institutu Stefana Karnera narazili badatelé na případy, kdy oběti roztrhali psi pohraničníků, neúspěšní uprchlíci vykrváceli na ostnatých drátech nebo se vojáci kvůli velkému psychickému tlaku navzájem zastřelili. Výzkum motivů a příčin úmrtí mezi vojáky je ale teprve na začátku.
Uzavřené hraniční pásmo táhnoucí se Šumavou bylo až 12 kilometrů široké. „To znamená, že pohraničníci dalekohledem sledovali své oběti i celé hodiny, nebo dokonce dny,“ uvedl Karner, podle něhož se to na některých těchto vojácích nemohlo nepodepsat. Samotné zabezpečení hranice bylo podle něj srovnatelné s ostrahou vnitroněmecké linie: minové pole, světla, trojitý plot z ostnatého drátu, z čehož ten prostřední byl pod elektrickým proudem.
Před sedmi lety zveřejnil český Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu výsledky svého pátrání, jež identifikovalo 280 obětí, které v letech 1948 až 1989 zemřely na hranicích s Rakouskem i Německem. Zastřeleno bylo 143 lidí, 95 zemřelo v elektrických zátarasech, 17 spáchalo sebevraždu z obav před zatčením a 11 utonulo. Po pěti lidech zemřelo při pokusu zdolat hranici vzduchem nebo při pokusu prolomit automobilem pohraniční zátarasy. Další zabila mina, jednoho roztrhal služební pes a jeden zemřel nejspíše na infarkt po zatčení. Také další české odborné práce uvádějí pouze celkový počet obětí „železné opony“. Podle nich přišlo o život na německé a rakouské hranici dohromady 450 civilistů a 654 pohraničníků.
Krátké období „politického tání“ v době takzvaného pražského jara 1968 mělo podle Karnera dopad i na situaci na hranici s Rakouskem. „Bylo tam méně vojáků a proud v plotě byl odpojen,“ přiblížil šéf institutu, který se zaměřuje na výzkum důsledků druhé světové války.
Historické bádání Rakušanů, které bude publikováno i knižně, je podle agentury DPA součástí výzkumného projektu o působení československé tajné služby v Rakousku v letech 1945 až 1989. Impuls k němu přišel podle Karnera z české strany. Jak v rozhovoru pro ČT upřesnil historik Libor Svoboda, jde o společný projekt rakouského Institutu Ludwiga Boltzmanna a českého Ústavu pro studium totalitních režimů. Srovnání s počtem mrtvých na vnitroněmecké hranici nicméně Svoboda považuje za příliš radikální, protože je přesvědčen o tom, že i jejich počet v průběhu dalšího výzkumu výrazně vzroste.
