Československo se brzy po svém zrodu v roce 1918 aktivně zapojilo do utváření poválečných poměrů světa. Nejen na konci první světové války, ale i po obnovení na konci druhého světového konfliktu. Možná nejviditelnější byla role československé republiky při vyhlášení Izraele a při budování socialistické Kuby.
Zbraně do Izraele, elektrárny na Kubu. Jak si Československo budovalo zahraniční vztahy
Události: Jak si Československo budovalo zahraniční vztahy (zdroj: ČT24)
Už v roce 1927 navštívil Tomáš Garrigue Masaryk koloniální Palestinu. První československý prezident se tehdy vyjádřil pochvalně o budování židovských vesnic a čtvrtí. Po druhé světové válce navázal na tradici jeho syn Jan Masaryk. Československo se podílelo na přípravě plánu na rozdělení sporného území mezi arabský a židovský stát.
Masaryk mladší později schválil utajený plán na prodej ohromného množství zbraní a letadel i na výcvik vojáků rodícího se státu. „Ben Gurion řekl několikrát, že kdyby nebylo československé pomoci v roce 1948, nebyl by dnes Stát Izrael,“ podotýká česko-izraelský letecký veterán Hugo Marom.
Po dalším izraelském vítězství v roce 1967 ale líbánky skončily a v té době už komunistické Československo začalo vyzbrojovat arabské země. Teprve návštěva prezidenta Havla v Izraeli v roce 1990 přinesla renesanci ve vztazích.
Miláček Kuba
Československo mělo ambice budovat mezinárodní vztahy i na dalších kontinentech. Ideologickým miláčkem pro komunistický blok se po socialistické revoluci v roce 1959 stala Kuba, země na dohled Spojených států. Na starost ji dostalo Československo coby sovětská zbrojnice a manufaktura. Naše země patřila například tehdy k největším dodavatelům elektráren na Kubu, podporovala i tamní stavebnictví.
Prudký zlom nastal po pádu komunismu v roce 1989. Nový československý důraz na lidská práva a podpora kubánských disidentů byly najednou v příkrém rozporu s pokračující diktaturou na tzv. Ostrově svobody. Jen v posledních pěti letech se česká hospodářská spolupráce s chátrající zemí snížila o další pětinu.