Darje Mazurenkové je teprve čtyřiadvacet let, ale zažila už více než mnozí lidé za celý život. Bývalá armádní zdravotnice sloužila u Bachmutu, kde strávila dva nejtěžší měsíce. Hned po začátku ruské plnohodnotné pozemní invaze navíc přišla o manžela. Práci na frontě opustila, ale na Ukrajině zůstává. Její matka se dvěma mladšími dcerami uprchla do Česka.
Zažila těžké měsíce na frontě, přišla o manžela. Bývalá zdravotnice z Bachmutu na Ukrajině zůstává
Události ČT: Příběh bývalé ukrajinské armádní zdravotnice (zdroj: ČT24)
„Už tam bylo příliš mnoho lidí. Za den jich přivezli i padesát. Jednou přivezli takový malý balík, který se běžně používá na vojenskou stravu. A v něm byly ostatky dvou až tří lidí. Prostě už jsem to morálně nevydržela. Bylo to hodně těžké,“ popisuje bývalá ukrajinská armádní zdravotnice službu u Bachmutu.
To nejhorší přitom měla dávno za sebou. Dokázala zachránit desítky životů, ale ten manželův nikoliv. Přišla o něj dva dny po začátku invaze. „Přivezou zraněného a ty nemůžeš přemýšlet nad tím, že je ti těžko, protože ti chybí manžel.“
Darja dostala za svou službu ocenění od prezidenta Volodymyra Zelenského – stejné, jaké dostal i vrchní velitel armády Valerij Zalužnyj.
Nechci, aby to prožil někdo další
„Chtěla bych, aby nebylo žádné ocenění, nic z toho, co bylo. Nepotřebujeme hrdiny, potřebujeme děti,“ dívá se na záznam z vyznamenání Darjina matka Iryna Sverdljukova. Smrt zetě, ale také obavy o dceru, která odjela do místa nejtvrdších bojů, prožívala na dálku. Se svými dvěma mladšími dětmi odjela z Ukrajiny loni v březnu do Česka.
„Říkala jsem jí, ať tam (do Bachmutu) nejezdí, že nechci prožít znovu to, co jsem prožila na začátku války. Ona mi na to řekla: ,Já ale nechci, aby to prožil někdo další.‘ Chodila jsem a nemohla jsem myslet na nic jiného. Představovala jsem si, že nad ní držím takovou ochrannou kopuli. Dcera neodpovídala na zprávy.“
Ve strachu o dceru prožila Iryna skoro půl roku. Setkaly se, až když Darja odešla z fronty. „Bylo to pro mě velmi těžké. Nevěděla jsem, jak se k ní chovat, protože si prošla hodně těžkými věcmi. Sama. Beze mě,“ popisuje Iryna.
Více než třináct set kilometrů je dělí i teď, Darja na Ukrajině zůstala a pracuje v armádní administrativě. Obě ale věří, že se to brzy změní.