Měsíc po požáru národního muzea v Riu de Janeiro mají Brazilci dilema, zda shořelou budovu obnovit. Popelem lehl celý palác včetně sbírek nevyčíslitelné hodnoty. Úřady chtějí často jedinečné předměty vystavit znovu, v nejhorším případě alespoň ve formě věrných trojrozměrných kopií. Ne všichni s tím ale souhlasí.
Z brazilského národního muzea zbyly po zářijovém požáru jen zdi. Shořela velká část z dvaceti milionů předmětů, které muzeum sesbíralo za přesně 200 let své existence. Do bezpečí dostali jeho zaměstnanci jen zlomek z nich.
Zachránit se podařilo třeba jedinečné meteority. „Věděla jsem, kde jsou, takže jsem se snažila nějaké zachránit. Vynesli jsme je z popela, jako opravdové fénixe,“ říká Maria Elizabeth Zucolová, kurátorka oddělení meteoritů.
Naopak v popel se nejspíš proměnily výjimečné kolekce od motýlů po dinosaury nebo největší sbírka egyptského umění v Jižní Americe včetně mumií. Přesný seznam ještě úřady nemají.
Pomohou trojrozměrné modely nebo výpůjčky
Přesto chovají naději, že některé předměty se neztratily nenávratně. Ty nejvýznamnější originály, jako je jedna z nejstarších lidských koster kontinentu, vědci od roku 2000 detailně skenují a vytvářejí jejich trojrozměrné modely.
„Naskenovali jsme asi tři stovky předmětů. Ve skutečnosti je to velké číslo, protože proces zabere hodně času,“ přibližuje Jorge Lopez z Papežské katolické univerzity v Riu de Janeiro.
UNESCO proto přišlo s plánem na obnovu muzea. Zvukové nahrávky jazyků původních kmenů, kterými už dnes nikdo nemluví, už se nejspíš získat nepodaří. Archeologové přesto z trosek zachrání, co se dá, a sbírku doplní dary nebo výpůjčkami odjinud.
Bude muzeum vystavovat kopie?
Odborníci navíc vyrobí repliky nejvzácnějších shořelých exponátů na základě fotografií. „Použitím moderních technologií můžeme předměty obnovit, aby si veřejnost mohla znovu vychutnat celou sbírku,“ míní ředitelka brazilské mise UNESCO Cristina Menegazziová.
Postup se osvědčil před dvěma lety v Římě, kde vystavili artefakty zničené islamisty během války v Sýrii. V Londýně pak oxfordský Institut digitální archeologie postavil kopii klenby z Palmýry.
Brazilskému muzeu nabídl, že mu stejným způsobem vytvoří zdarma až pět památek. „Pokud máme zdroj a dobu původu, dokážeme vyrobit vysoce kvalitní repliky,“ dodává za institut Alexy Karenowská.
K pečlivému zálohování dat o hlavních kusech sbírek sahají stále častěji ústavy po celém světě, například Muzeum přírodních věd v Paříži. Jeho ředitel Bruno David přesto zůstává k vystavování kopií velmi skeptický. „Vystavujeme originály, protože přinášejí emoce. Lidé se nechodí dívat na velrybu z plastu, ale na pravou kostru velryby.“
Vědci zdůrazňují, že účelem muzea je také bádání, v němž hrají původní předměty nezastupitelnou roli. Často obsahují informace, které fotografie a modely přenést nedokážou, u živočichů třeba DNA. Bez originálů se takový institut snadno změní v obyčejnou přehlídku kopií. Ne vždy pak má smysl, aby na takovou sbírku přispíval stát desítkami milionů eur.
