Kanada/Nepál - Na pomezí USA a Kanady řeší ochránci problémy s tenčící se populací puštíků, kteří bojují o životní prostor. V Nepálu zase zachraňují ohrožené supy. Ty hubí léky, které pastevci podávají svému dobytku.
Podél pobřeží Tichého oceánu se na severozápadě Spojených států táhnou nedotčené lesy. Ve větvích stovky let starých stromů se skrývají puštíci západní. Jsou to sovy veliké asi pětačtyřicet centimetrů. V devadesátých letech minulého století byly zařazeny mezi ohrožené druhy. Ochranáři vytáhli do boje a podařilo se jim pro nerušené hnízdění tohoto ptáka uchovat rozsáhlá území, která by jinak vykáceli těžaři pro papírenský průmysl. Jenže se ukazuje, že ani tak nemá puštík západní vyhráno.
„V současnosti nám největší vrásky dělají puštíci pruhovaní. Sice se nám podařilo uchránit území pro hnízdění puštíka západního, jenže jeho příbuzní puštíci pruhovaní tato území postupně obsazují a jednoduše nám odtamtud puštíka západního vytlačují,“ vyjadřuje obavy biolog Eric Forsman.
Puštík pruhovaný pochází z východního pobřeží Spojených států. Je o třetinu větší než jeho západní příbuzný a dokáže ulovit větší a výživnější kořist. „Puštíci pruhovaní se tu začali objevovat nedávno a kvůli nim jsou teď puštíci západní už prakticky na pokraji vyhynutí. V některých lokalitách se už prakticky nedají zahlédnout, a pokud s tím něco neuděláme, tak už ve většině našich rezervací puštík západní vyhyne,“ říká Paul Henson z Amerického úřadu pro rybolov a přírodní rezervace.
Vedení chráněné oblasti teď řeší dilema. Buď nechají puštíky, ať si to mezi sebou vyřeší po svém, nebo se pokusí na omezeném prostoru puštíka pruhovaného vyhubit.
Zatímco puštíka v Americe čekají těžké časy, supům v Nepálu se konečně daří lépe. I jejich počty totiž v uplynulých desetiletích povážlivě klesaly. Mršin se sice v nehostinné krajině povaluje pořád dost, ale až donedávna byly pro supy jedovaté. Místní zemědělci totiž na běžná zánětlivá onemocnění u dobytka používali lék diclofenac. Dobytku neškodí, ale supům způsobuje selhání jater.
Ochránci přírody tedy zřizují jakési supí samoobslužné restaurace. Na šesti místech po celé zemi servírují ptákům čerstvé a zaručeně zdravotně nezávadné mršiny. Před dvaceti lety bylo hnízdících párů supů po Nepálu na padesát tisíc. Dnes jich je sotva pět stovek, i když čísla zase pomalu rostou. „Konečně tu zase přibylo hnízd. Mezi roky 2009 a 2010 vzrostl jejich počet ze sedmnácti na 67, což je úžasné,“ raduje se ochranář ptactva z Nepálu.
Většina místních nemá s novou metodou krmení supů problém, naopak, mají-li doma staré kusy dobytka, mohou je ještě ochráncům prodat. Ozývají se ale i hlasy proti, netradiční krmítka poněkud zapáchají a to se nelíbí každému.
