Čína je největší světový výrobce i spotřebitel textilu a vyhodí ročně zhruba dvacet šest milionů tun oblečení. Většina z toho končí na skládkách a nemá další využití. To chtějí změnit některé továrny, které textilní odpad znovu využívají pro svou výrobu. Stěžují si ale na nevoli úřadů podporovat recyklaci i obecně na přístup Číňanů k nakládání s odpadem.
Většina textilního odpadu v Číně končí na skládkách, někteří se to snaží změnit
Horizont ČT24: Skládky textilního odpadu v Číně (zdroj: ČT24)
Čínské úřady zatím myšlenku recyklace starších kusů oblečení nepodporují. „Bohužel máme určité legislativní problémy, kvůli kterým nemůžeme použít spotřebitelský odpad pro recyklování. Například u látek, které prodáváme na čínský trh,“ říká Kowen Tchang z firmy Wenzhou Tiancheng Textile. Staré oblečení u nich přetvářejí na role vláken použitelných pro další výrobu, které putují za moře.
Celosvětově se zrecykluje jen dvanáct procent všech vyhozených textilií a jen jedno procento z toho tvoří nově vzniklé kusy oděvů. Většina se používá jako výplně do matrací nebo izolace. „Potřebujeme jasnější signály shora a také od společností a módních značek, které to budou vyrábět. Získáme pak jistotu, že investovat do této oblasti má smysl. Když bude opravdu vidět i vládní podpora,“ tvrdí profesor módních a oděvních studií Šeng Lu z univerzity v americkém státě Delaware.
Second hand trochu jinak
V rámci autoritářské, ale kapitalistické a silně materiální čínské společnosti se přesto objevují výjimky. Kromě továrny na zpracování tun textilního odpadu si oblibu získala Reclothing Bank v Šanghaji. Princip second handu tu její tvůrci pozvedli do vytváření vlastních kreací ze starých kusů džín a dalších materiálů. A chtějí tím vysílat i zprávu ostatním lidem.
„Nejsme proti spotřební kultuře, jsme proti plýtvání, což dokládáme recyklací. Všichni musí utrácet, ale to, co stojí za spotřebou, ve skutečnosti představuje vaše hodnoty, vaši ideologii. Toto povědomí chci přinést do Číny,“ říká zakladatelka podniku Čang Na.
Vzkaz zatím postupně přijímají spíše mladí Číňané. „V čínské společnosti potřebujeme ještě nějaký čas. Možná po jedné nebo dvou generacích jim už recyklace bude kolovat v žilách, stane se součástí jejich zvyků,“ dodává Kowen Tchang.
Čína chce do roku 2060, tedy o deset let později než Evropa, dosáhnout uhlíkové neutrality, což se snaží ilustrovat třeba v současnosti už největší výrobou elektroaut na světě. V otázce opětovného využívání svého spotřebního zboží ale zaspala, jakkoli má pokročilé technologie i pro masovou recyklaci.