Bratislava – Nová kniha Byl jsem dětský špion nabízí svědectví 56letého muže z jižního Slovenska. Kniha přináší tvrzení, že tajné služby komunistického Československa při své práci jako agenty zneužívaly i děti. Oslovení historici jsou ale k věrohodnosti obsahu knihy spíš skeptičtí.
Kniha nabízí svědectví chlapce, desetiletého špiona někdejší tajné služby. Od pádu totality zřejmě nikdo takový příběh nevyslechl. Dnes se nová kniha křtila v Bratislavě, kmotrem byl jeden z hlavních protagonistů sametové revoluce Milan Kňažko: „Tento režim se neštítil ničeho, mě to nepřekvapuje, možná se dozvíme ještě horší věci.“
V knížce najdou čtenáři pár fotografií, žádné dokumenty, zato ale podrobný příběh o chlapci, kterého v roce 1964 na pionýrském táboře naverbovala kontrarozvědka. Několik let pak prý sám či prostřednictvím falešné rodiny sledoval komunistické papaláše, a to doma i v zahraničí.
Jediná osoba tohoto příběhu v knize zůstává anonymem. Veřejnosti se dnes ale ukázal. Dětský špion Pavol Kazár vzpomíná: „Sledoval jsem manželky diplomatů, estébáky, stranické funkcionáře a ještě dnes mi někteří z těchto lidí vyhrožují, proto nechci zveřejňovat jejich jména.“ Kazár tvrdí, že podobně vycvičených bylo až 200 chlapců. Podrobnosti o nich ale stejně jako jména sledovaných odmítá prozradit.
Jozef Kollár, autor knihy: „Některé přběhy skončily určitě tragicky, o všech nevíme. Byl bych rád, kdyby se někdo ozval, nějací dětští špioni.“
Není tak jasné, zda je kniha fikcí, nebo popisuje skutečný příběh. Historici se kloní spíš k té první verzi. V archivech tajných služeb se o dětských špionech nenašla ani zmínka. Historik Matej Medvecký práci tajných služeb studuje roky, příběh dětského špiona ale považuje za něvěrohodný: „Zpravodajské služby bývalého Československa měly úplně jiné úkoly než sledovat nějaké komunistické prominenty. Samotný zpravodajský výcvik dětí ve věku deseti let je víceméně těžko uskutečnitelný.“
