Američtí a ruští vědci zkoumají dopad šlechtění na vzhled či mozek lišek. Navazují tak na experiment s domestikací těchto zvířat, který zahájili výzkumníci v tehdejším Sovětském svazu. Na nedávno zveřejněné studii se podílejí vědci z několika amerických institucí a z novosibirského genetického institutu, kde s ochočováním lišek před více než šedesáti lety začali.
Vědci zkoumají, jaký má šlechtění vliv na vzhled či mozek lišek. Na začátku byl sovětský experiment
V ruském Novosibirsku šlechtí lišky už od konce padesátých let. „Experiment byl nastaven tak, abychom se pokusili během několika desetiletí zopakovat proces, který v přírodě trvá desítky tisíc let,“ vysvětlila Darija Šepelevová, genetička z tamního Institutu cytologie a genetiky.
Lišky začal domestikovat genetik Dmitrij Beljajev, který ze sto třiceti šelem z kožešinové farmy vybral ty nejkrotší a začal je rozmnožovat. To samé pak udělal s jejich potomky a pokračoval. Kromě agresivních lišek se tak na farmě časem objevila i krotká zvířata, která vrtěla ocasem nebo lidem olizovala ruce.
Změny jsou patrné i v jejich vzhledu. „U některých jedinců dochází ke změnám barvy srsti, změnám držení ocasu nebo změnám tvaru uší,“ dodává Šepelevová.
Dopady na mozek
Na to, co se během procesu děje uvnitř liščí hlavy, se snaží přijít i odborníci na Harvardově univerzitě v USA. Zvířata poslali pod magnetickou rezonanci a zjistili, že se jim zvětšil mozek i mozková šedá hmota. „Zjistili jsme, že podobné části mozku se rozšířili jak u ochočených, tak u divokých lišek,“ přiblížila Erin Hechtová z tamního oddělení lidské vývojové biologie.
U ostatních ochočených zvířat jako u koní, ovcí nebo psů přitom platí, že mají menší velikost mozku než jejich divocí příbuzní. „Selekční tlak, který ochočená zvířata zažila při domestikaci, je podobný tlaku, který zažili sami lidé při utváření společnosti,“ dodává Hechtová.
Důvodem může být rychlost procesu, například ochočení psů trvalo až patnáct tisíc let. Lišky v Novosibirsku by ale podle vědců mohly sloužit i k pochopení lidské evoluce.