„My, co jezdíme na Ukrajinu, byť jen jako pozorovatelé, dobrovolně, musíme mít pud sebezáchovy poněkud posunutý,“ řekl v Interview ČT24 zahraniční zpravodaj ČT Jan Šilhan, který se nedávno vrátil z Ukrajiny. Na vypjaté situace na frontě si člověk podle něj ale zvyknout může a ještě více než reportéři o tom vědí zkušení vojáci.
Ve tvářích ukrajinských vojáků vidíte těžkost, kterou prožili, popsal zahraniční zpravodaj Šilhan
Zahraniční zpravodaj ČT Jan Šilhan o válce na Ukrajině (zdroj: ČT24)
Šilhan zdůraznil, že pro novináře i vojáky je nezbytná psychohygiena. „V některých případech jsou na frontě i několik měsíců, třeba u Bachmutu. (…) Je to asi přirozená lidská reakce, že i my jsme se v jistém smyslu obrnili,“ popsal.
Hrůzné prožitky se podle Šilhana propisují vojákům i do tváře. „Tam zkrátka vidíte tu těžkost, to, co mají za sebou, několik týdnů, možná i měsíců nepřetržitých bojů,“ vysvětlil.
Protiofenziva by mohla být motivační
Velmi skloňovaná je v posledních týdnech protiofenziva, kterou Ukrajinci chystají. Podle Šilhana by vojákům mohla dodat morálku. „Nemyslím si, že to je v první řadě strach nebo nervozita, oni do toho nevkládají jeden konkrétní pokus, je to součást větší mise, která má mít za cíl osvobození veškerého ukrajinského území.“
Úspěch takového protiúderu je podle něj i v našich rukou. „Bude záviset na tom, jakým způsobem bude Západ podporovat Ukrajince, ať už zbrojně, ať už materiálně, ať už municí – to je velmi důležitý segment, možná na první pohled přehlížený,“ říká Šilhan.
Práce novináře na frontě
Šilhan také popsal, jak to vypadá, když se novinář snaží dostat přímo na frontu. V bezpečné vzdálenosti od ní se setká s důstojníky, kteří fungují jako průvodci pro reportéry, a společně s nimi dojedou na domluvené místo, kde v zázemí, desítky metrů od frontové linie, dostanou detailnější informace a instrukce, a poté se musí dostat přímo do zákopů.
I když se ukrajinská armáda snaží pro válečné reportéry zajistit co největší bezpečí, stále čelí velkému riziku. Novináři dělají všechno pro to, aby se chránili, někdy ale není jasné, jaké řešení je nejlepší. „Nám hodně lidí vyčítalo, že jsme neměli připnuté helmy. My jsme o tom debatovali a oni nám říkali, ať raději máme tu helmu rozepnutou, kdyby přišel přímý úder, tak to může skončit zlomeným vazem. Pak jsme to diskutovali s některými odborníky, kteří nám radili, ať je máme raději zapnuté,“ vzpomíná Šilhan.
Reportéři musí být také opatrní na to, aby neprozradili příliš mnoho a například neodhalili pozice ukrajinské armády. „Ukrajinci jsou na toto velmi citliví,“ podotkl Šilhan. „Dnes už existují poměrně sofistikované systémy, které jsou schopné detekovat jen na základě rozvržení stromů, rozvrstvení kopců, kde se daný objekt nachází.“