V okupovaném Mariupolu přežívá 80 tisíc lidí. Jejich život je mimořádně těžký kvůli vysoké úmrtnosti, mizení lidí, problémům s bydlením a zdravotnictvím. Větší aktivita se odehrává hlavně v přístavu, kudy proudí betonové díly pro obranný systém pobřežních oblastí. O životě města s ČT hovořil poradce starosty Mariupolu Petro Andrjuščenko.
„Třicet lidí týdně v Mariupolu zmizí během filtrace, domovních prohlídek, zatýkání a čistek,“ popisuje drsnou realitu Andrjuščenko. Další čtyři stovky týdně zemřou, dvakrát víc než na vrcholu pandemie, kdy mělo město půl milionu obyvatel. Teď jich tam žije 80 tisíc.
Někteří lidé musí na ulici. Rusové totiž zabavují domy a byty těm, kdo ve válce přišli o dokumenty o vlastnictví. A těch je mnoho.
Kdo má střechu nad hlavou, má často problémy s topením. Dodávky tepla má maximálně třicet procent domácností a venku už je chladno. Plyn a voda jsou, ale spekuluje se o jejich kvalitě.
Zdravotnictví kolabuje. Funguje jen jedna nemocnice s lůžky a několik ambulancí. Až 70 procent lůžek zabírá vojenská medicína okupační posádky. Chybí lékaři nebo třeba krev.
„Školy fungují, ale vzděláním to nelze nazvat. Je to šíření propagandy. Kdo zažil sovětskou výchovu, ví, o čem mluvím. Je to výchova partajních dětí od samého počátku,“ říká Andrjuščenko.
Aktivní je mariupolský přístav. Rusové tam vozí betonové panely k výstavbě opevnění. Staví ho paralelně s pobřežím, aby ochránili silnici spojující Rusko s okupovaným Krymem. Začali s tím v půlce září, když okupační vojska ustupovala od obce Urožajne na frontě asi sto kilometrů severně od města.
