Montevideo - Desetitisíce pohřešovaných, tisíce zabitých a umučených a stovky nelegálně adoptovaných dětí mají na svědomí latinskoamerické vojenské režimy. Téma vojenských diktatur je na denním pořádku i po třiceti letech. Senát v Uruguayi tento týden zrušil amnestii vojákům, kteří spáchali zločiny proti lidskosti za období junty v letech 1973 až 1985. Politika takzvané „závěrečné tečky“ za obdobím diktatury ale zemi nadále rozděluje.
V Uruguayi se o beztrestnosti zločinů z dob diktatury hlasovalo už dvakrát: v roce 1989 a znovu před dvěma lety. Referendum potvrdilo vůli obyvatel zapomenout na minulost, mnohé rodiny zavražděných a zmizelých ale nehodlají zločiny odpouštět. V pondělí senát v Montevideu rozhodl o zrušení amnestie a vyvolal tím protesty armády a pravice.
Rafael Michelini, senátor a syn zavražděného politika:
„Teď, po 25 letech, i když pozdě, se konečně vrací spravedlnost.“
Všichni hlavní představitelé uruguayské diktatury obvinění z porušování lidských práv už mezitím byli odsouzeni: včetně ministra zahraničí diktátorského režimu Juana Carlose Blanca, který loni dostal 20 let, nebo Juana Maríi Bordaberryho, který spolu s armádou diktaturu nastolil. Ten dostal 30 let vězení.
Převratu z roku 1973 předcházel neobyčejný vzestup levičácké městské gerily, jejíž teroristické akce podstatně poznamenaly život země. Bordaberry a vojáci pak levičáky nemilosrdně zlikvidovali, ale v rámci tažení proti nim se dopouštěli porušování lidských práv a současně skoncovali s demokracií.
Procesy v Argentině, Chile i Uruguayi dokazují, že ani druhá a třetí generace po diktatuře na krvavou minulost nezapomněla. Například dcera chilského prezidenta Salvadora Allendeho požaduje exhumaci otcova těla a vyjasnění tragických událostí. Podle Pinochetovy vojenské junty prezident v roce 1973 údajně spáchal sebevraždu, poslankyně Isabel Allendeová ale chce mít jasno. „Je moc důležité, abychom věděli, jak a proč zemřel,“ říká.
