Specializované týmy pátrají ve francouzském středohoří po ostatcích pětatřiceti německých vojáků. Ke konci druhé světové války je tam postříleli francouzští odbojáři, k činu se navíc přiznal poslední žijící člen této skupiny. Pátrání dozorují i členové německé komise pro válečné hroby.
Už osm dekád čekají jedna francouzská a šestatřicet německých rodin na okamžik, kdy budou moct pohřbít své blízké. Ten se teď přiblížil, v lesích kolem města Meymac by se totiž měly nacházet ostatky německých vojáků a jedné kolaborantky.
„Je to úleva a je dobře, že se o tom ví. Je potřeba být otevřený, nic neskrývat a pak za vším udělat tečku,“ myslí si jeden z obyvatel města. Podle antropoložky Marine Meucciové pak mohou mít badatelé jasněji v tom, co se stalo a jak ke všemu došlo. „Například pokud budou všichni v masovém hrobě anebo pokud jsou pohřbeni samostatně,“ uvedla.
Tajemství hromadné popravy v sobě celou dobu držel francouzský odbojář. Druhého června 1944, tedy v době, kdy se z Normandie valila vojska Spojenců, mu bylo pouhých osmnáct let. „Do té doby se nic neprozradilo, byl to válečný zločin. Ale dostali jsme rozkaz a ten jsme splnili,“ vzpomenul bývalý člen francouzského odboje Edmond Réveil.
Poslední přeživší člen skupiny s pátracím týmem výrazně nespolupracuje, les prý v současnosti vypadá podle něj úplně jinak než před osmdesáti lety, on sám navíc není schopen určit ani přibližné místo, kde by se mohly ostatky nacházet. Pamatuje si jen, že to bylo několik kilometrů od vesnice.
„Mohou se objevit další podobné případy, možná si vzpomenou ti, kteří o něčem podobném slyšeli, a upozorní na ně,“ upozornil starosta Meymacu Phillipe Brugère.
Nacistické vojáky tehdy odbojáři zajali v Tulle, podle posledního pamětníka neměli dost sil na hlídání. V okolí navíc německé oddíly vraždily civilisty. Pouhé dva dny po popravě zajatců pak povraždilo komando SS ve sto kilometrů vzdáleném Oradour sur Glane šest set čtyřicet tři civilistů.
