Lucemburk – I když Kuba postupně propouští některé politické vězně, Evropské unii to nestačí. Dokud Kuba nezmění přístup k dodržování lidských práv, nebude Brusel ochotný s Havanou jednat. Podle českého ministra zahraniční Karla Schwarzenberga se na tom dnes na společné schůzce shodli mistři zahraničí členských států. České ministerstvo zahraničí dnes oznámilo, že česko přijme v úterý kubánského uprchlíka Rolanda Jiméneze Pozadu.
Česku spolu se Švédskem, a podle Schwarzenberga i s podporou Německa, se dnes podařilo přesvědčit většinu zemí, že ani propouštění některých vězňů nestačí, aby Evropská unie zmírnila svůj postoj ke Kubě.
Unie svůj postoj prakticky nemění od roku 1996, kdy přijala takzvanou společnou pozici. Tento přístup dlouhodobě vadí Španělsku, které si přeje, aby EU s Kubou vztahy normalizovala. Právě Španělsko je zemí, kde končí většina propuštěných kubánských disidentů.
„Španělsko by chtělo trochu změnu toho celého, nicméně většina byla námi přesvědčena. Švédský ministr zahraničí Carl Bildt a já jsme tady hájili pevné postavení. Musím také říci, že nás podpořilo Německo,“ dodal šéf české diplomacie.
Minulý týden Kuba ohlásila propuštění dalších 5 vězňů, předtím osvobodila skupinu 52 kubánských disidentů.
Srbsko je blíž EU
Srbsko je zase o krok blíž členství v Evropské unii. Ministři zahraničí EU dnes rozhodli, že vyzvou Evropskou komisi, aby posoudila, nakolik je tato balkánská země připravena na případné členství a zda je s ní možné zahájit vstupní pohovory. Ministři zdůraznili, že na cestě do unie je třeba, aby Srbsko spolupracovalo s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY), musí také usilovat o dopadení bývalého velitele bosenskosrbské armády Ratka Mladiče. „Jsem přesvědčen, že Srbsko je tak daleko, že by to mělo být projednáno, Našel se kompromis,“ řekl ČT Schwarzenberg.
Evropská komise jako výkonný orgán bloku nyní posoudí, zda je možné se Srbskem vstupní rozhovory zahájit. S jejich otevřením by pak musely souhlasit všechny země EU. Vlastní jednání pak mohou trvat dlouhá léta, neboť při nich musí kandidátská země přistoupit na sladění svého právního řádu s unijními právními předpisy a přijmout závazky, které vyplývají z členství v unii.
