Ukrajinský vězeň pomohl z cely díky ukrytému mobilu informovat ukrajinskou armádu o ruských postaveních a skladech munice. Na ně pak dopadaly rakety a granáty. Jeho příběh natočili v osvobozeném Chersonu zpravodaj ČT na Ukrajině Jan Šilhan a kameraman Vojtěch Hönig.
Ukrajinský vězeň pomáhal z cely v okupovaném Chersonu navádět střely na pozice Rusů
Už čtyři roky sedí za mřížemi. Měl zato, že ho nic horšího nečeká. Jenže pak se Chersonu, včetně tamní věznice, zmocnili Rusové.
„Brali telefony, všechno odnášeli. Pokud u někoho našli SIM karty, tak ho tvrdě zbili,“ říká Jaroslav. Dodává, že nedávalo ani smysl utéct, „protože vás zabijí, zahrabou někde na dvorku a je to“. Podobně tomu podle něj bylo u mnoha chlapců. Během prvních dvou týdnů prý bylo vyneseno až dvacet lidí zakrytých bílým prostěradel.
Už krátce po začátku okupace dostaly stovky ukrajinských vězňů milost. Hlavně ti s válečnou zkušeností. Jaroslav – místo fronty – bojoval s okupanty tajně, řekl zpravodajovi ČT. A v místě, které znal už pár let nejlépe, tedy zpoza mříží.
Pomáhal hlásit lokalizaci S-300, říká vězňův kontakt
Tvrdí, že spolu s dalšími skrýval v cele telefon. Ve zprávách psal kontaktům vše, co kolem sebe viděl. „Posílali nás vykládat a nakládat auta. Budovali muniční sklady, Tyto sklady byly nahlášeny a následně vyhozeny do povětří. Viděli jsme, jaká technika do místa přijíždí,“ řekl Jaroslav.
Jeho slova potvrzuje lidskoprávní aktivista z organizace Pomoc vězňům Ukrajiny Oleh Cvilij, který byl jedním z mála příjemců tajných zpráv. „Jaroslav například pomáhal zjišťovat, kde se nacházely rakety S-300,“ řekl.
Vynášení mělo trvat zhruba měsíc. Než okupanti změnili ukrajinskou telefonní síť na ruskou. „Motivace byla taková, aby osvobodili Cherson. Já jsem se narodil v Chersonské oblasti, ve městě Nová Kachovka. Moje město je stále obsazené a polovina města byla spláchnutá vodou,“ uvedl.
Až ho pustí z vězení, chce na frontu
Napsal také žádost prezidentské kanceláři, že chce sloužit. Cherson už byl mezitím obsazený, když dostal odpověď na papíře. „A šéf vyšetřovací vazby mi řekl: když Rusové ten papír najdou, zastřelí tě. Proto jsem musel tento papír roztrhat a vyhodit.“
Dnes se dívá na život jinak než dříve a cení si každého dne.
S manželkou se už dřív rozvedl, dítě zemřelo na vrozenou vadu. Z trestu zbývá Jaroslavovi ještě půl roku. Hned poté chce okupantům vzdorovat napřímo a odjet na frontu, dodal zpravodaj ČT Jan Šilhan.