Ukrajinský vězeň pomohl z cely díky ukrytému mobilu informovat ukrajinskou armádu o ruských postaveních a skladech munice. Na ně pak dopadaly rakety a granáty. Jeho příběh natočili v osvobozeném Chersonu zpravodaj ČT na Ukrajině Jan Šilhan a kameraman Vojtěch Hönig.
Už čtyři roky sedí za mřížemi. Měl zato, že ho nic horšího nečeká. Jenže pak se Chersonu, včetně tamní věznice, zmocnili Rusové.
„Brali telefony, všechno odnášeli. Pokud u někoho našli SIM karty, tak ho tvrdě zbili,“ říká Jaroslav. Dodává, že nedávalo ani smysl utéct, „protože vás zabijí, zahrabou někde na dvorku a je to“. Podobně tomu podle něj bylo u mnoha chlapců. Během prvních dvou týdnů prý bylo vyneseno až dvacet lidí zakrytých bílým prostěradel.
Už krátce po začátku okupace dostaly stovky ukrajinských vězňů milost. Hlavně ti s válečnou zkušeností. Jaroslav – místo fronty – bojoval s okupanty tajně, řekl zpravodajovi ČT. A v místě, které znal už pár let nejlépe, tedy zpoza mříží.
Pomáhal hlásit lokalizaci S-300, říká vězňův kontakt
Tvrdí, že spolu s dalšími skrýval v cele telefon. Ve zprávách psal kontaktům vše, co kolem sebe viděl. „Posílali nás vykládat a nakládat auta. Budovali muniční sklady, Tyto sklady byly nahlášeny a následně vyhozeny do povětří. Viděli jsme, jaká technika do místa přijíždí,“ řekl Jaroslav.
Jeho slova potvrzuje lidskoprávní aktivista z organizace Pomoc vězňům Ukrajiny Oleh Cvilij, který byl jedním z mála příjemců tajných zpráv. „Jaroslav například pomáhal zjišťovat, kde se nacházely rakety S-300,“ řekl.
Vynášení mělo trvat zhruba měsíc. Než okupanti změnili ukrajinskou telefonní síť na ruskou. „Motivace byla taková, aby osvobodili Cherson. Já jsem se narodil v Chersonské oblasti, ve městě Nová Kachovka. Moje město je stále obsazené a polovina města byla spláchnutá vodou,“ uvedl.
Až ho pustí z vězení, chce na frontu
Napsal také žádost prezidentské kanceláři, že chce sloužit. Cherson už byl mezitím obsazený, když dostal odpověď na papíře. „A šéf vyšetřovací vazby mi řekl: když Rusové ten papír najdou, zastřelí tě. Proto jsem musel tento papír roztrhat a vyhodit.“
Dnes se dívá na život jinak než dříve a cení si každého dne.
S manželkou se už dřív rozvedl, dítě zemřelo na vrozenou vadu. Z trestu zbývá Jaroslavovi ještě půl roku. Hned poté chce okupantům vzdorovat napřímo a odjet na frontu, dodal zpravodaj ČT Jan Šilhan.
