Rozhodnutí premiérky Theresy Mayové vyjednat s Evropskou unií takzvaný tvrdý brexit, skončí pro Velkou Británii ekonomickou katastrofou, obává se novinář Paul Mason. Věří, že Spojené království by s ohledem na aktuální dění mělo zůstat navázáno na Evropu. Jaká je situace britské levice a kudy by měla hledat východisko z krize? Rozhovor s Paulem Masonem vedl David Borek.
Dlouhodobě sledujete politiku v Británii, obzvláště tu levicovou část politického spektra. Máte vysvětlení, proč se labouristům evidentně nedaří a podle posledních průzkumů to nebude příliš veselé ani v těch nadcházejících volbách?
Labouristickou stranu vede ten nejlevicovější vůdce, kterého jsme kdy v historii měli. No a spousta poslanců, kteří dnes jsou v Poslanecké sněmovně, jsou tam ještě od Tonyho Blaira, takže samozřejmě jsou tu velké problémy. Nikdo nechce nesváry, nikdo se nechce neshodnout, a to je velký problém pro volby.
Ale volby, které teď budou, nejsou ohledně volby různých stran. Jde o to, jakou zem chceme mít. Theresa Mayová se snaží o tvrdý brexit a my si myslíme, že to bude něco podobného, jako bychom kráčeli dolů z útesu a bude to pro nás opravdu ekonomická katastrofa. Labouristická strana je jedna ze stran, která říká: „Dobře, brexit musí nastat, nemůžeme s tím nic udělat, ale musíme se snažit, aby proběhl tak, aby škody s Evropskou unií byly co nejmenší.“
Ta vaše argumentace je založena na tom, že náhlé přerušení vztahů s kontinentální Evropou je třeba z ekonomického hlediska nevýhodné, ale v dějinách je mnoho případů, kdy národy sledovaly evidentně iracionální nebo z ekonomické logiky iracionální věc jenom proto, že srdcem chtěly být samostatné, viz Skotové, kteří také chtějí samostatnost, viz Češi, když před 100 lety opustili Rakousko-Uhersko, viz Slováci, když před 25 lety opustili Československou federaci. Není vlastně toto tím základním problémem, že se konzervativci dokázali napojit na jakýsi možná iracionální, ale srdeční puls anglického nacionalismu, zatímco labouristé v tomto ohledu nedokáží držet krok?
Jak Labouristická strana, tak také konzervativci se snažili vést kampaň za to, aby Británie zůstala v Evropské unii. Tohle samozřejmě chtěl pan Cameron, tohle chtěla i paní premiérka Mayová. To, co mě překvapuje, je, jak rychle se to otočilo.
Nejen, že konzervativci teď jsou pro odchod, ale také proto, že chtějí ten tvrdý. Máte pravdu, že mnoho zemí samozřejmě někdy udělalo něco podobného. Někdy to vedlo k něčemu dobrému, někdy k něčemu špatnému, ale to, že Británie chce opustit Evropskou unii, když v Americe máme Donalda Trumpa… Samozřejmě všichni chtějí pouze dodržovat to, co je důležité pro ně a my budeme uprostřed. Proto si myslím, že není logické prosazovat tvrdý brexit. My musíme být navázáni na Evropu.
V pamětech Tonyho Blaira je taková úsměvná historka z 80. let, tuším, kdy ještě nebyl vrcholovým politikem, ale už byl v Labour Party a na jednom mítinku Labour Party vystupoval jakýsi protestní folkový písničkář a Tony Blair tehdy poznamenal svým spolustraníkům, že by možná bylo lepší, účinnější, kdyby tam vystupovala kapela jako Duran Duran, která měla daleko větší záběr společenský, což ti straníci nepochopili. Není toto vlastně teď diagnóza Labour Party, že je vedena člověkem, který tak trochu vypadá jako protestní folkový písničkář?
Ano, on rozhodně vypadá jako písničkář, který zpívá protestní písně. Kdyby se dnes volilo, myslím, že lidé, kteří se věnují takovéto hudbě, by ho jednoznačně volili. Lidé pod 40 let budou volit Labour Party, většina mladých lidí. Ale to, co my se snažíme dokázat, je v podstatě politická revoluce, protože poprvé v historii Evropy tu nemáme někoho, jako je Syriza v Řecku nebo Podemos ve Španělsku. Sociálně demokratická strana vlastně adoptovala sociálně radikální program. Uvidíme za několik týdnů, jestli to může fungovat, ale já doufám, že dokážeme nabídnout dobrou nabídku ohledně toho, že chceme zdanit bohaté, přesunout bohatství chudým lidem. Myslím si, že je to do určité míry velmi těžké, ale my můžeme určitě zaútočit pomocí různých argumentů.
Vidím tady jistou paralelu s počátkem 90. let minulého století, kdy evropská levice, západoevropská levice také byla v ideologické krizi po diskreditaci sovětského modelu a tehdy zvolila úkrok do centra. Byl tady model třetí cesty - clintonismus, blairismus. Teď to vypadá, že ta samá ideologická krize, která se projevuje volebními porážkami, by mohla mít řešení v podobě úkroku doleva. Rozumím tomu správně?
Myslím si, že celá Evropa musí ukročit směrem doleva, protože to, co slyšíme opravdu od východních Němců, to, co slyšíme z Francie, to, co slyšíme v Británii, to je ta stejná bolest. Lidé se domnívají, že se na ně zapomnělo, že klasické politické strany reprezentují kleptokracii, banky. My se opravdu musíme snažit znovu oslovit lidi z pracující vrstvy.
Ale teď mi vysvětlete, proč tito lidé z pracující vrstvy dost často v severoanglických městech volí UKIP, ve městech venkovského Ohia a Wisconsinu volí Trumpa a ve městech pařížské periférie volí Le Penovou? To vypadá, že si levice nechala ukrást fotbalové hřiště.
Ano, přesně tak, levice si jej nechala ukrást. Myslím si, že ti stejní lidé volají pro Mélenchona, volají pro Bernieho Sanderse. A to je ten rozdíl. Protože lidé napravo, kteří jsou radikální, tak vpravo vedou strany ve většině zemí. Nalevo je ale většina stran pořád zatlačena a myslím si, že do budoucna musíme mít nějakou možnost tohle opravdu z levicového pohledu vyřešit.
Úhel pohledu od Paula Masona. Děkujeme, že jste přišel do Událostí, komentářů. Na shledanou.
Děkuji za pozvání.
Britský novinář a komentátor se do povědomí diváků dostal hlavně jako reportér a následně i editor kanálu For News. Prošel také redakcemi BBC nebo Daily Express. Za svou 25letou novinářskou kariéru napsal řadu knih, je držitelem mnoha novinářských ocenění a v současnosti také hostujícím profesorem na univerzitě ve Wolverhamptonu.
Do Prahy přijíždí kvůli mezinárodní konferenci Prague Social Europe Conference, která kromě jiného bude mluvit o globalizaci a evropské soudržnosti v době, kdy se v Británii schyluje k předčasným volbám, které mají ukázat, jakým způsobem odejít z EU. Sám Mason se kloní k postupnému odchodu. Přiklání se na stranu levicové opozice, která mluví o zachování jednotného trhu a zajištění rovných práv obyvatel zemí EU žijících na Britských ostrovech.
