Turecko se snaží omezit počty pouličních psů. Od nového roku musí každé město nebo městská část nad pětasedmdesát tisíc obyvatel mít vlastní útulek. Majitelé domácích mazlíčků mají navíc povinnost nechat zvířata očipovat. Podle některých se ovšem snaha úřadů úplně míjí účinkem.
Turecko se snaží omezit počty toulavých psů. Podle majitelky útulku je efekt opačný
Události: Turecko bojuje s pouličními a toulavými psy (zdroj: ČT24)
Tugay Abukan projíždí vsi a lesy na okrajích Istanbulu. Právě v těchto místech žije většina pouličních a opuštěných psů. Bývalý voják se o ně stará už patnáct let. Nemocná a zraněná zvířata bere do útulku, který provozuje s manželkou Burcu Yükselovou. Ta tvrdí, že zákon, který má počty toulavých psů omezit, má zatím opačný efekt.
„V lesích je po oznámení povinnosti mikročipu víc domácích psů. Lidé je tam ve větší míře nechávají. Stejný efekt měl zákaz bojových plemen,“ uvedla.
Téma rozděluje společnost. Podle průzkumů čtyřicet procent Turků chce, aby psi z ulic zmizeli. Názor, který razí i prezident Recep Tayyip Erdogan, zesílí po každém napadení člověka.
Abukan namítá, že ve většině obecních útulků panují nevyhovující podmínky vedoucí k systematickému vybíjení zvířat.
„Stát vlastní obrovské pozemky. Ať na nich vybuduje zóny bez klecí a předá vše lidem, jako jsme my. Pokryjeme náklady. Postaráme se o krmení, čistotu,“ nabízí vlastní řešení provozovatel soukromého psího útulku.
Počty pouličních psů žijících v Turecku se pouze odhadují. Jen v Istanbulu jich má být zhruba 250 tisíc. V celé zemi se mluví o nízkých jednotkách milionů. Je každopádně jisté, že na takové množství zvířat nestačí kapacity útulků ani veterinářů.
Sejde z očí, sejde z mysli
Do obecních útulků v Istanbulu se vejde jen sedmnáct tisíc psů a koček. Veterináři a aktivisté se shodují, že existuje jediná cesta, jak počty toulavých zvířat trvale omezit a zároveň zlepšit jejich životní podmínky. „Sterilizace je způsob, jak pomoci omezit populaci pouličních zvířat,“ nepochybuje veterinářka Yağmur Gunduzová.
Ochránci zvířat namítají, že tempo sterilizací je příliš pomalé. Úřadům vyčítají, že vyznávají přístup sejde z očí, sejde z mysli a zvířata často odklízejí na periferie, kde jsou odkázána na pomoc lidí, jako je Abukan.