Londýn – Kniha pamětí ještě nedávného britského ministra obchodu Petera Mandelsona budí v britské společnosti velký rozruch. Autor v ní totiž popisuje bouřlivé vztahy mezi labouristickými expremiéry Tonym Blairem a Gordonem Brownem. Pobouřeny jsou špičky labouristů, zatímco konzervativní premiér David Cameron si z neuspořádaného zákulisí svých protivníků dělal legraci při debatě v parlamentu. Z pamětí také vyplývá, že Mandelson se snažil přemluvit Browna, aby kandidoval na prezidenta Evropské unie.
Mandelson si s knihou velmi pospíšil, paměti vydává jen nedlouho poté, co labouristé prohráli volby. Materiál však mohl sbírat dvacet let, kdy tvořil základní pilíř Labouristické strany. Mandelson, Blair a Brown byli klíčovými postavami New Labour, tedy nových labouristů, kteří modernizovali Labouristickou stranu a přerušili dlouholetou hegemonii konzervativců. Tisk jim také přezdíval „tři mušketýři“, ale jednota mezi nimi se rozpadla v roce 1994, kdy se do čela strany dostal Blair a posléze se stal v roce 1997 premiérem. Brown, který se považoval za přirozenějšího kandidáta, to nemohl zapomenout Blairovi a o Mandelsonovi se domníval, že ho zradil.
Blair nakonec v roce 2007 odstoupil a Brown se po deseti letech na ministerstvu financí stal premiérem. Jejich rivalita byla veřejným tajemstvím, ale Mandelsonova kniha je prvním popisem tohoto konfliktu „zevnitř“. Nešetří nicméně ani Blaira. Naznačil, že nevyužil potenciál pro reformy a porušil slib Brownovi, že už nebude jako premiér kandidovat ve svých třetích volbách v roce 2005.
Tony Blair o Gordonovi Brownovi:
„Je šílený, zlý, nebezpečný a není mu pomoci.“
Memoáry s názvem The Third Man (Třetí muž) vyšly ve čtvrtek, ale úryvky vycházely v konzervativním deníku The Times od začátku týdne a soustředily se na „nejšťavnatější“ partie. Podle Mandelsona tak Blair o Brownovi tvrdil, že „je šílený, zlý, nebezpečný a není mu pomoci“.
Kniha popisuje zajímavé zákulisní jednání, o kterých měl Mandelson dobrý přehled. Novináři mu také kvůli jeho vlivu přezdívali Princ temnot. Zajímavá je například pasáž, v níž Mandelson líčí detaily dohody z roku 1995 mezi Gordonem Brownem a Tonym Blairem. Tehdy se oba politici v jedné z londýnských restaurací dohodli, že volba nového labouristického lídra po smrti Johna Smithe nebude veřejná. Tony Blair se podle ujednání stal bez volby jedničkou strany a Gordon Brown dvojkou. Po vítězných volbách si v průběhu dalšího volebního období měli funkce vyměnit. Mandelson v knize dokazuje, že tato dohoda byla klíčová pro další vývoj Labour party, protože Brown pak na Blaira tlačil, aby odstoupil dříve. Brown pak dokonce i blokoval některá důležitá reformní rozhodnutí, sám měl na starosti post ministra financí.
Kniha v řadách labouristů vyvolala znepokojení. Podle The Times byl Blair kvůli knize „bez sebe vzteky“, nejen kvůli tomu, že ho Mandelson předběhl a vydal paměti dva měsíce před ním. Otevřeně Mandelsona kritizoval bývalý šéf labouristů Neil Kinnock, který o něm prohlásil, že se stal karikaturou sám sebe. „Rozzuřený“ údajně také byl Blairův vicepremiér John Prescott, který se opakovaně snažil konfliktní vztahy Blaira s Brownem, které škodily celé vládě, urovnat.
Autor se brání nařčení, že by pral na veřejnosti špinavé prádlo labouristů. V sérii rozhovorů zdůraznil, že je potřeba knihu hodnotit jako celek a že líčí nové labouristy a jejich bilanci v lichotivém světle. Podle něj kniha provětrá a očistí vztahy v zatuchlých kuloárech Labouristické strany a v důsledku by ji i měla pomoci.
