Pánská krejčovství na proslulé londýnské ulici Saville Row začaly vytlačovat módní domy s konfekcí. Tomu se nyní snaží zabránit samotná radnice čtvrti Westminster. Celou ulici zařadila do programu ochrany historického, kulturního a průmyslového dědictví. Někteří zásah radnice kritizují. Pokud budou tradiční krejčovství potřeba, udrží se podle nich i vedle konkurence.
Například podnik Henry Pool od roku 1828 šije pro královskou rodinu. Mezi zákazníky měl Winstona Churchilla i Charlese Dickense.
Učení, dnes už i pro ženy, tam trvá dva roky až šest let. Pánské obleky a pláště se šijí na milimetry přesně. Třicet zaměstnanců měří, stříhá a stehuje v suterénu, nahoře se vyřizují zakázky ze světa od Asie po Ameriku. Od přijetí objednávky to trvá tři měsíce a trojí zkoušení.
„Saville Row je základ krejčoviny. Existují velmi zruční krejčí, kteří dosahují standardu Saville Row, ale ti všichni tady začínali,“ říká učnice Abigail Robertsonová.
Ale přes tradici a kvalitu trpí krejčovství na Saville Row rychlou konkurencí. Za rohem otevřela americká konfekce Abercrombie and Fitch, a na Saville Row má dětský obchod. Postup řetězců sledují krejčí s obavami.
Před moderní konkurencí chrání ulici radnice
Radnice už několika výjimečným ulicím udělila zvláštní ochranu. Kromě Saville Row třeba Harley Street, kde jsou soukromí lékaři, Portland Place s velvyslanectvími, Mayfair s galeriemi a starožitnictvími. Nové obchody tam pustí jen tehdy, pokud se podrobí charakteru a funkci celé ulice.
V případě Saville Row půjde o zakázková krejčovství. Kritikové to ale cítí jako brzdu volného trhu. „Pokud je nějaká oblast potřeba, v tržním prostředí přežije. Když potřeba není, ať ji nahradí něco jiného,“ říká Ben Southwood, šéf analytiků z Adam Smith Institute.
Možná je to snaha chránit něco, co zachránit nejde. Celá Saville Row dnes vyprodukuje 10 tisíc obleků a plášťů ročně. V roce 1900 ale ušilo 12 tisíc kusů ročně jediné její krejčovství.
