Austrálii včetně Tasmánie zasáhly v důsledku silných bouří nejhorší záplavy za posledních čtyřicet let. Útočiště přitom nehledají jen majitelé zatopených domů, ale i třeba pavouci, kteří začali vytvářet sítě výše mezi stromy, píše na webu Guardian. Oblast v tasmánském městečku Westbury se tak začala podobat scéně z hororu.
Desetitisíce pavouků vystřelují vlákna do vzduchu v naději, že je vítr dostane do vyšších poloh, což jim umožní přesunout se ze zatopených oblastí do bezpečí, vysvětluje odborník na pavouky z Australského muzea Graham Milledge.
„Je to jakýsi způsob létání. Pavouci jsou hlavní hmyzí dravci a tyto záplavy ukázaly, kolik jich venku je,“ říká expert.
Podle jednoho z obyvatel Westbury Kena Puccettiho pavouci „zamořili“ plochu o rozloze 800 metrů čtverečních. Když dofotografoval, měl celé tělo pokryté sítěmi a musel ze sebe setřást řadu pavouků.
K podobné události došlo loni po intenzivních deštích v Goulburnu v Novém Jižním Walesu. Případy, kdy z nebe prší pavouci, se objevují celkem často. Migrační technice se říká „andělské vlasy“.
Mezi květnem a srpnem nastává období, kdy pavouci spouští z nebe na zem sítě obsahující miliony malých pavoučků. Pavučiny jim slouží jako padáky. Tomuto procesu se říká „let balonem“.
Ze svých sítí vytvářejí obrovské kolonie, které se pak vznášejí ve vzduchu nebo potahují louky. „Mohou cestovat řadu kilometrů, což je důvod, proč má každý kontinent pavouky. I v Antarktidě se pravidelně objevují, ale hned zemřou,“ konstatoval přírodovědec Martyn Robinson.
„Andělské vlasy“ inspirovaly i slavného básníka Walta Whitmana, který napsal Nehlučného trpělivého pavouka.
