Praha - Rozpačité české předsednictví Evropské unii, uzavření křížové cesty k přijetí Lisabonské smlouvy, několik voleb, jejichž výsledky se poraženým pranic nelíbily, a první rok vlády prezidenta, který sliboval změnu. To byly hlavní události končícího roku, v němž hned zkraje umírali lidé ve válce a později při pandemii prasečí chřipky, kdy svět opustila možná největší osobnost showbyznysu a kdy se konalo několik zásadních summitů, které v podstatě nepřinesly vůbec nic.
Na Nový rok se ujala Česká republika na půl roku předsednictví Evropské unie. Navzdory všem výhradám a překážkám, po zdánlivě nekonečné řadě summitů a pracovních i oficiálních schůzek začala koncem roku platit Lisabonská smlouva o reformě evropských institucí. Pozici šéfa Evropské komise obhájil věčně usměvavý José Barroso a nových funkcí evropského prezidenta a evropské ministryně zahraničí se ujali nějací Herman van Rompuy a Catherine Ashtonová.
Válčící nositel Nobelovy ceny míru
Úspěch se naopak stále vyhýbá Blízkému východu, kde rok začal izraelskou invazí do Gazy. Válka si vyžádala 1 300 mrtvých a skončila 20. ledna, mírové ujednání v oblasti je ale stále v nedohlednu. Nic na tom zatím nezměnil ani Barack Obama, který se jako první americký prezident tmavé pleti ujal 20. ledna funkce. Nasypal do domácí ekonomiky miliardy dolarů, slibované zrušení základny Guantánamo nebo zdravotnická reforma se ale zatím nekonaly. Začal stahovat americké vojáky z Iráku a ohlásil naopak jejich posílení v Afghánistánu. Situaci v zemi pod Hindúkušem si jako prioritu zvolil i Anders Fogh Rasmussen - nově zvolený generální tajemník Severoatlantické aliance, která je od dubna posílená o Chorvatsko a Albánii.
Obama se také snažil napravit reputaci USA pošramocenou osmiletým vládnutím George Bushe, zahájil éru zlepšování vztahů s Moskvou, upustil od výstavby protiraketového štítu ve střední Evropě a představil svou vizi světa bez jaderných zbraní. Zřejmě právě to mu letos vyneslo Nobelovu cenu za mír, nad čímž laik žasne a odborník se diví.
Na odzbrojení naopak vůbec nepomýšlí Severní Korea, která si vesele pokračovala v testování raket a jaderných pum a z šestistranných jednání o svém jaderném programu si dělá legraci. Ze snahy o získání jaderných zbraní Západ podezírá i Írán, ten to ale vytrvale popírá. Má ostatně dost svých starostí: výsledky červnových prezidentských voleb, v nichž obhájil vítězství kontroverzní Mahmúd Ahmadínežád, se opozici ani voličům vůbec nelíbily a následovaly masové demonstrace a srážky s policií, které si vyžádaly několik mrtvých a s různými přestávkami vlastně trvají dodnes.
Volby, které se nelíbily
Volební výsledky se ale poraženým nezamlouvaly ani jinde ve světě a obvinění z volebních podvodů bylo jak naseto: v Rumunsku, v Thajsku, kde demonstranti na několik týdnů zcela ochromili chod země, v Moldavsku demonstrující nespokojení voliči dokonce málem vypálili parlament a vydupali si opakování voleb, které ale situaci v zemi vůbec nevyřešily. O zopakování voleb kvůli podvodům usilovala i afghánská opozice, Hamíd Karzáí se ale v prezidentském křesle udržel i na další období. Funkci obhájil třeba také slovenský prezident Ivan Gašparovič, jeho německý kolega Horst Köhler nebo kancléřka Angela Merkelová. Historickou porážku naopak utrpěli japonští liberálové, kteří byli u moci prakticky od konce války. Volbami se při svržení prezidentů neobtěžovali třeba pučisté na Madagaskaru nebo v Hondurasu, kde Manuela Zelayu i s jeho bílým stetsonem vypoklonkovali za hranice.
Střílí se i 70 let po válce
V září si svět v Polsku připomněl 70 let od zahájení nejstrašlivější války v dějinách lidstva, v prosinci paradoxně v téže zemi pětice zlodějů „oslavila“ toto výročí krádeží nápisu Arbeit macht frei z bývalého koncentráku v Osvětimi. Válčilo se v různých koutech světa, nejistotu na moři nadále rozsévali novodobí piráti, v jejich rodném Somálsku pokračoval chaos a boje. Ty naopak skončily na Srí Lance, která zřejmě po čtvrtstoletí definitivně porazila separatistické Tamilské tygry. V Sin-ťiangu zase čínská policie krvavě potlačila etnické nepokoje, krveprolití a výjimečný stav zažily koncem roku Filipíny. V Mexiku zuří válka prezidenta s narkomafií, mezi Venezuelou a Kolumbií se sice neválčí, vztahy jsou ale na bodu mrazu. O moc lépe na tom není Maďarsko a Slovensko, které přijalo sporný jazykový zákon a nepustilo do země maďarského prezidenta.
I letos řádili šílení střelci, kteří způsobili největší tragédie ve škole v západoněmeckém Winnendenu a na americké vojenské základně Fort Hood. Teroristé a sebevražední útočníci se celý rok starali o to, aby si v Iráku, Afghánistánu nebo Pákistánu nikdo a nikde nebyl jist svým životem. Jejich oběti jdou do tisíců.
Jako klukovina se ve srovnání s tím mohou jevit atentáty v Itálii, kde dostal premiér Silvio Berlusconi do zubů maketou milánského dómu a papeže Benedikta XVI. napadla psychicky narušená žena. Oba sice útok přežili, svět ale letos ztratil několik dalších osobností: popového krále Michaela Jacksona, spisovatele Johannese Maria Simmela a Johna Updikea, otce ruské ekonomické reformy Jegora Gajdara nebo „hříšného tanečníka“ Patricka Swayzeho.
Prasečí chřipka: skutečné nebezpečí, nebo jen strašák?
Co nestihli teroristé a války, doháněly hurikány, zemětřesení, povodně, epidemie a havárie letadel. Z nich nejvíce záhadami obestřený je červnový pád francouzského airbusu do moře při cestě z Ria do Paříže a národního hrdinu naopak udělalo z kapitána Sullenbergera úspěšné nouzové přistání dopravního letadla na Hudsonu. Koncem dubna už začali umírat v Mexiku první lidé na prasečí chřipku a nákaza se rozšířila po celém světě. Na pandemii zatím zemřelo ke 13 tisícům lidí.
Činily se nejen viry, ale i soudy: Haag vydal zatykač na súdánského prezidenta Umara Bašíra, snažil se dokopat k soudu vzdorovitého Radovana Karadžiče, v Barmě junta rozhodla o prodloužení domácího vězení disidentce Do Aun Schan Su Ťij a v Mnichově se dostal před soud bývalý dozorce z koncentráku John Demjanjuk. Čína navzdory protestům a žádostem o milost po Vánocích popravila prvního Evropana po 58 letech. V Curychu zase zatkli kvůli třicet let starému případu znásilnění režiséra Romana Polanského a v USA to spočítali manželskému páru, který kvůli deseti minutám slávy nechal před televizními kamerami naoko ulétnout syna v balonu vlastní výroby. Britští novináři zase ušili z ostudy kabát tamním poslancům, kteří si z peněz daňových poplatníků nechávali drze proplatit vše, nač si jen lze vzpomenout: od vyčištění vlastního bazénu přes vykydání hnoje na zahrádce, služku nebo pověšení lustru.
Závěr roku jako by symbolicky korunoval klimatický summit v Kodani. Ten se hrozbě totálního neúspěchu vyhnul tím , že formálně vzal na vědomí novou dohodu o boji proti globálnímu oteplování. Státníci si zřejmě nevzali dostatečně k srdci prosincový projev slavného brouka Paula McCartneyho v Evropském parlamentu, který jako recept proti globálnímu oteplování navrhl nejíst v pondělí maso. Snad by tedy muzikantova rada mohla posloužit jako předsevzetí do nového roku. Nebo alespoň jako legrace na Silvestra.
- Slavnostní večer k zahájení platnosti Lisabonu autor: Armando Franca, zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1275/127448.jpg
- Požár v moldavském parlamentu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/788/78731.jpg
- Winnenden autor: ČTK, zdroj: AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/8/734/73322.jpg
- Zraněný Silvio Berlusconi autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/14/1303/130226.jpg
- Paul McCartney v Evropském parlamentu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1279/127877.jpg
