Křesťané na celém světě si s nedělním Božím hodem velikonočním připomínají zmrtvýchvstání jejich spasitele Ježíše Krista. Jde o vrchol pašijového týdne, a mše v tento den proto mají být co nejslavnostnější.
Zejména v katolických kostelích se už v předcházející noci zapalují svíce a křtí dospělí. Mše začíná po západu slunce a v blízkosti kostela bývá oheň, který symbolizuje světlo Kristova vzkříšení. Z noční oslavy také pochází název Velikonoce neboli Velká noc.
V neděli se konají bohoslužby v katolických chrámech i v mnohých protestantských kostelech a sborech. Slavnostní mši svatou konal také papež František, který ve Svatopetrském chrámu ve Vatikánu současně pronesl tradiční požehnání Městu a světu.
Po postní době masné hody
V českých lidových zvycích je Boží hod velikonoční spojen s masitým obědem po dlouhém půstu, dívky pak měly malovat vajíčka na příští den a dospělí se navštěvovali a obcházeli pole. Důležitá byla i příprava velikonočních pokrmů jako například mazanců, které se v některých farnostech v tento den i světí.
Velikonoční neděle je posledním dnem takzvaného tridua, které začíná na Zelený čtvrtek večer, pokračuje Velkým pátkem, připomínajícím ukřižování Ježíše Krista, a Bílou sobotou, kdy vpodvečer začíná slavnost Kristova vzkříšení.
Pondělek lidových zvyků
Triduum v řadě církevních společenství představuje vrchol liturgického roku, protože obsahuje ústřední bod křesťanské zvěsti: vykoupení lidstva skrze oběť Ježíše Krista za hříchy člověka a jeho vítězství nad smrtí v události zmrtvýchvstání.
Češi si velikonoční svátky prodlužují o pondělí, ke kterému už se ale neváže žádná křesťanská oslava. Nicméně po Velikonoční neděli nastává pro křesťany doba, kdy prožívají velikonoční radost ze svého vykoupení. Pondělek patří převážně lidovým zvykům, je spojen s nejrůznějšími tradicemi a zvyklostmi, které lze zařadit k přechodovým rituálům končící zimy a nastávajícího jara.
