Po zabití íránského velitele Kásima Solejmáního mířily hrozby nejen vůči Spojeným státům, ale také jejich spojenci Izraeli. Napětí je tak cítit i na severu židovského státu na hranici s Libanonem. Na jedné straně pohraniční izraelské vesnice, na druhé straně jižní Libanon ovládaný proíránským hnutím Hizballáh. Na místě natáčel zpravodaj ČT David Borek.
Strach v Mate Ašer. Napětí okolo Íránu se přenáší i na hranici mezi Izraelem a Libanonem
Několik set metrů od nejbližší izraelské vesnice vztyčil kdosi přímo za hraniční čárou portrét, na kterém je Kásim Solejmání a Abú Mahdí Muhandis, které začátkem roku zabil americký raketový útok.
Když u hranice natáčel štáb ČT, směrem do Izraele se od místa dívali maskovaní muži. Když postřehli kameru, opakovaně měnili stanoviště, ale dál pořizovali snímky. „Jsou to členové Hizballáhu, kteří si to tady obcházejí,“ tvrdí Šimon Gueta, který je starostou izraelského okresu Maale Josef.
Právě Hizballáh přislíbil odvetu za smrt generále Kásima Solejmáního, který přišel o život po útoku amerického dronu nedaleko Bagdádu. „Ať si nikdo nemyslí, že tato prolitá krev bude za několik týdnů, měsíců nebo let zapomenuta. Nebude,“ prohlásil před několika dny lídr hnutí Hasan Nasralláh.
V jižním Libanonu má Hizballáh tisíce raket. S ohledem na to Išaj Efroni, který velí bezpečnostní stráži izraelského okresu Mate Ašer, poznamenal, že mají případně plán na evakuaci některých obyvatel, dětí a seniorů z pohraničních vesnic.
Místo vlastní opevněné místnosti spíš jen komunální kryt
Bezprostředně při hranici s Libanonem žije dohromady čtvrt milionu Izraelců v desítkách vesnic a měst. Mají pocit, že jejich bezpečnostní potřeby jsou, třeba ve srovnání s jihem Izraele, zanedbány.
Zatímco v regionu poblíž Gazy má většina Izraelců přímo ve svých domech jednu opevněnou místnost, na severu se musí lidé často spoléhat na komunální kryty.
„Tady stojí hodně domů budovaných od 50. do 80. let. A v nich se tehdy ještě domácí kryty nestavěly,“ přiblížil Moše Davidovič, který stojí v čele izraelského okresu Mate Ašer. Lidé přitom mají jen několik sekund, aby se dostali do bezpečí.
Rozdělené rodiny
Rakety si však své oběti nevybírají podle národnosti. V roce 2006 zabily střely Hizballáhu tři arabské ženy v izraelské beduínské vesnici Aramša. „Situace není úplně dobrá. Pořád je tu cítit strach,“ přiblížil Mazal Rasmí, který v současnosti žije v této beduínské vesnici.
Hranice tu navíc rozděluje i rodiny. Přímo za plotem na libanonské straně je vesnice stejného beduínského kmene. Rasmí tak může své příbuzné zahlédnout jen z dálky. „Kdyby přišli blíž k hranici, tak je zastaví libanonská policie a armáda a bude je podezírat, že jsou pašeráci drog nebo izraelští špioni,“ říká.
A zatímco pro lidi je hranice oficiálně neprostupná, raketa ji přeletí za okamžik.