Vnuk Josifa Stalina Alexandr Burdonskij se se svým dědečkem vídal jen zřídka, přesto vzpomínky na dětství ovlivnily celý jeho život. „Takové dětství bych nepřál nikomu. Proto jsem sám nikdy nechtěl a neměl děti. Vždy jsme žili ve velmi přísném režimu a všechno bylo složité,“ vzpomíná Burdonskij, který se v dospělosti stal režisérem Ústředního armádního divadla v Moskvě. „Podle mě je Stalin historická postava, která je opředena snad největším množstvím lží,“ řekl k pověsti svého dědy. „Takový typ postav se objevuje u Shakespeara. Shakespeare nemá jednoznačné hrdiny – je v nich namícháno vše, genialita i šílenství a vše co chcete. Stalin v sobě všechno tohle měl,“ myslí si Burdonskij.
„Shakespeare v Othellovi říká: Až budete psát o těch hrůzách, nezobrazujte mě jinak, než jaký jsem. Nesnažte se přidat černé odstíny, ani zesvětlovat barvy. Tak to vidím já. Dědův portrét malovat nebudu.“
Podle Burdonského by nyní po 60. letech neměli lidé svalovat všechnu vinu na Stalina. „Nezastírám jeho krutosti, tyranii ani nic jiného. Jednu dobu jsem byl jeho velký odpůrce, ale teď, když už jsem prožil velký kus života, myslím, že vše nebylo tak jednoznačné. Zůstává pro mě velkou postavou 20. století, velmi mocným a silným člověkem,“ připouští Burdonskij Stalinovu krutost ale přičítá době, kdy se dostal k moci; době po světové válce, po občanské válce, po revoluci.
Podle Burdonského se určití lidé ze Stalina snaží udělat „takového pitomečka, který seděl a na globusu roztáčel válku“, což je ale příliš zjednodušující charakteristika velice vzdělaného člověka. „Chápu, že je snadné všechno jednoduše uzavřít s tím, že všichni byli hodní a on byl špatný. Tak to ale nechodí,“ řekl Burdonskij , podle něhož ani ve Stalinově době o něm nelhali tolik, jako o něm lžou teď.
Stalinův život nebyl podle Burdonského jednoduchý. „Když jsem byl na dědově dače, fyzicky jsem pocítil, nakolik byl ten člověk osamělý. V ložnici byla jen úzká postel a nějaká malá skříň, přitom ložnice měla 30 metrů. Vedle gauče, na kterém obvykle odpočíval, postavili židli a na ni stolní lampičku. Byl to dům, ve kterém není život. Říkal jsem si, Bože, jaké mám štěstí, že nejsem car,“ vypráví Stalinův vnuk.
Sám Burdonskij se rozhodl věnovat umění, proto si také změnil jméno. „Kdybych se věnoval něčemu jinému, možná bych se rozhodl jinak, ale chtěl jsem být v umění sám sebou. Nikdo mi nikdy nepomáhal, neměl jsem žádnou protekci. Věnuji se své práci, kterou miluji, a která miluje mě,“ řekl muž, který se pro kariéru u divadla rozhodl už v osmi letech. „Když mi bylo 8 let, poprvé jsem se dostal do Velkého divadla a viděl jsem Galinu Ulanovou, to největší, co jsem kdy v životě viděl. Byl jsem ohromen tím světem, svět krásy a fantazie mě ale pohltil. Od té doby jsem se nakazil divadlem na celý život,“ vypráví. „Takoví, kteří by řekli: Ať žije Stalin! mě neoslovují. Oslovují mě ti, kteří říkají: Viděl jsem Vaši inscenaci,“ uzavřel Burdonskij.
Putin je dobrý vůdce, Rusko je ale komplikované
Putin je podle Burdonského silný vládce a dobrý státník. „To, co zdědil po předchůdcích, není záviděníhodné. S něčím můžu souhlasit, s něčím nesouhlasit,“ řekl Burdonskij, podle něhož spíš než jednotliví ruští politici je komplikovaný samotný ruský národ. „Myslím, že všemi neštěstími, která probíhají, jsme vinni my sami. Nejsou to vnější vlivy, ale my sami,“ dodal.
