Stovky majitelů firem se v Rusku hlásí k sociálnímu podnikání, tedy k takovému byznysu, který před výší zisku upřednostňuje podporu handicapovaných, komunit nebo obcí. Příklady soukromníků pak inspirují obecní i regionální úřady, které takové projekty dřív odmítaly s tím, že na ně nemají dost peněz a lidí.
Například firma Avoska, která vyrábí síťové tašky, zaměstnává nevidomé. Platí je od uzlu na síťovce a práce jim dává tolik, aby dosáhli na průměrný ruský příjem ‒ v přepočtu asi třináct tisíc korun měsíčně. „Prodali jsme už více než 350 tisíc síťovek,“ říká majitel firmy Jevgenij Rapaport.
V dobách Sovětského svazu vyráběli síťové tašky právě nevidomí. Se změnou poměrů a příchodem levných igelitek ale ztratili práci a dodnes nemá v Rusku zaměstnání víc než 95 procent lidí, které postihla úplná slepota. Firma Avoska zaměstnává 130 nevidomých, všichni pracují u sebe doma. Cílem Jevgenije Rapaporta je dát práci pěti tisícům lidí.
Se síťovkou chodí nakupovat i ekonomka Alexandra Moskovská, která se na univerzitě věnuje právě sociálnímu podnikání. Ve své studii popsala příklady dvou set ruských soukromých firem, pro které není zisk na prvním místě.
Ve větší míře začaly vznikat až před deseti lety, dřív pro ně nebyly podmínky. „Lidé vůbec nepřemýšleli o tom, že by vynakládali energii a prostředky na ekologii nebo pomoc znevýhodněným skupinám,“ podotýká Moskovská, která je ředitelkou Centra sociálního podnikání a sociálních inovací na Vysoké škole ekonomické v Moskvě.
Teprve v poslední dekádě se tak začalo objevovat víc a víc lidí, kteří projevují přízeň sociálním podnikatelům. Celá devadesátá léta byla jen o samotném přežití.
Sociální podnikatelka pozvedla upadající městečko
Před osmi lety se do sociálního projektu pustila i Natalia Nikitinová. Chtěla pomoct městečku Kolomna, které upadalo a lidé se z něj stěhovali pryč. Založila zážitkové muzeum, kam si našli cestu turisté. Přidali si i další podnikatelé a peníze od návštěvníků vložili do zkrášlení centra.
„Na všechno nahlížíme s láskou k tomuto místu a vše děláme tak, jako bychom to dělali u sebe doma,“ přibližuje Nikitinová, generální ředitelka společnosti Kolomenské podzámčí.
Pomáhal jí Dmitrij Ojnas, který zrenovoval plot a fasádu muzea, aby motivoval sousedy k opravě jejich domů. To se povedlo, a když do Kolomny přijel gubernátor, přidaly se i úřady. „Uviděl naše krásné ploty a najednou vznikl program Městský plot a pak i Městský chodník,“ dodal kurátor sociálních projektů Ojnas.
Upravené městečko teď láká ještě víc turistů a rozpadající se dřevěné domy, ve kterých nechtěl nikdo bydlet, se dočkaly renovace. Dnes za ně zájemci zaplatí víc než pět milionů korun.
