Zástupci rodiště legendárního slovenského zbojníka Juraje Jánošíka podepsali dohodu o spolupráci s městem, kde Jánošíka popravili. Ke smíru došlo v roce, kdy si Slováci připomínají 330 let od Jánošíkova narození a 305 let od jeho smrti.
Zbojník Juraj Jánošík z Terchové se stal slovenským národním hrdinou a mýtem. Život mu ale nezachránila ani kouzelná valaška a opasek.
Na popraviště ho poslali páni z Liptovského Mikuláše, což jim lidé z hor nemohli dlouho zapomenout. „V Těrchové byly proti Liptovským předsudky, zlomyslné poznámky, uštěpačnost a vždycky ta debata končila: ,Vy jste z Mikuláše, to je tam, kde Jánošík visel',“ říká Peter Cabadaj, který se Jánošíkově legendě věnuje celý život.
Po třech stoletích se Liptovský Mikuláš s Jánošíkovým rodištěm symbolicky smířil. A to přímo v Jánošíkově rodné osadě. Smlouva o spolupráci obou obcí má odčinit hrdelní trest, který lidová paměť považuje za křivdu.
„Začátkem roku 2018 jsme Terchovou požádali, aby nám odpustili. A oni to udělali,“ popisuje cestu za usmířením primátor Liptovského Mikuláše Ján Blcháč. „Smlouva je jednoduchá a stručná. Ale hlavně jde o to, spojovat se a pomáhat si,“ dodává starosta Terchové Jozef Dávidík.
Justiční vražda zbojníka?
Za myšlenkou smířlivé dohody stojí Peter Cabadaj. Zbojníkův krutý konec má za justiční vraždu. Zločiny, za které Jánošík pykal, mu prý nedokázali. Trest měl sloužit jako výstraha. „Sociální spravedlnost, boj proti zlu, násilí a hledání sounáležitosti. To Jánošík symbolizoval. Tohle bylo třeba pochovat a popravit v Liptovském Mikuláši,“ míní Cabadaj.
To, že Juraj Jánošík bohatým bral, historici nezpochybňují. Podle nich už ale nelze dokázat, že i chudým dával. Jeho příběh tak ve všech podobách vypráví hlavně o statečnosti a touze po svobodě.
Jisté je, že pečlivě budovaný mýtus pomáhá Jánošíkově kraji. A každý rok sem přivádí řady turistů, včetně těch českých. Ne náhodou proto v textu smířlivé dohody stojí i řádky o spolupráci v cestovním ruchu.
Z mladíka, jenž dle pověstí bohatým bral a chudým dával, učinily jeho skutečné i domnělé skutky legendu a slovenského národního hrdinu s nadpřirozenými schopnostmi. Ve skutečnosti šlo o vojenského zběha a rebela proti habsburské moci.
V devatenácti letech se nechal naverbovat povstalci Františka Rákocziho II. a bojoval s nimi proti Habsburkům. Padl ale do zajetí a posléze přešel do císařského vojska. Při službě na Bytčianském zámku se spřátelil s uvězněným zbojníkem Tomášem Uhorčíkem, jemuž zřejmě pomohl k útěku. Později se připojil k Uhorčíkově zbojnické družině a nakonec sám stanul v jejím čele.
Jánošíkovým cílem nebyla podle historiků kořist či osobní prospěch, ale politické cíle, konkrétně obnovení protihabsburského povstání. Rákocziho povstání tak bylo sice odbojem proti Habsburkům, zapojila se ale do něj i řada venkovanů a rolníků, kteří sledovali spíše sociální cíle.
Když Jánošíka po roce a půl „zbojničení“ chytili, podařilo se mu díky úplatku ještě utéct. Po několika měsících byl ale zadržen znovu a odsouzen k smrti za loupeže a vraždu faráře. Zatímco k loupežím se přiznal, odmítl, že by se dopustil vraždy, a podle historiků při výslechu neprozradil nikoho ze svých kumpánů.
V době národnostní emancipace Slováků v 19. století se z Jánošíka stala národní figura značící odpor proti sociálnímu útlaku i habsburské moci. Slováci mu prokazovali podobnou úctu jako svatým, pověsti mu přisuzovaly sílu za dvě stě mužů, kouzelný opasek, košili a valašku.
