Kuvajt – V srpnu 1988, necelé dva roky po skončení osmileté války Iráku s Íránem, která si vyžádala na milion obětí, se irácký diktátor Saddám Husajn rozhodl pro další vojenské dobrodružství. Kvůli údajně svévolnému snižování ceny ropy Kuvajtem vpadl Irák 2. srpna 1990 na území svého jižního souseda, vyhnal vládnoucí rod Sabahů, dosadil tam loutkovou vládu a Kuvajt připojil ke svému území jako svou 19. provincii. Irácká okupace Kuvajtu ale trvala jen sedm měsíců a vedla k jedné z největších vojenských konfrontací od druhé světové války: Během války v Perském zálivu v lednu a únoru 1991 byl Irák z Kuvajtu vytlačen koaličními vojsky pod velením USA, Saddám ale svržen nebyl. Proti jeho režimu byly následně zavedeny sankce.
V prvopočátku sporu Irák obvinil svého rivala z tajného čerpání ropy ze společného území již od roku 1980 a požadoval finanční odškodnění také za záměrné snižování cen ropy. Kuvajt toto tvrzení zapřel, proto Saddám pokračoval v nátlaku na svého protivníka. Požadovanou částku za „ukradenou“ ropu vyčíslil na 2,4 miliardy dolarů, avšak kuvajtský postoj tím nepodlomil. Po neúspěšném jednání v saudskoarabské Džibbě 1. srpna tak nic nebránilo Saddámově invazi na kuvajtské území.
Samotná agrese proběhla nebývale rychle. Ve dvě hodiny po půlnoci místního času 2. srpna 1990 vpadlo na 100 tisíc iráckých vojáků do Kuvajtu, za čtyři hodiny byla obsazena metropole Kuvajt a další den celá země. Irák do bojů kromě letadel a vrtulníků nasadil i čtyři elitní divize Republikánské gardy: dvě obrněné (Chammurapiho a Medinská), jednu pěší (Nabukadnesarova) a jednu mechanizovanou (Tavalkalna). Při invazi, kterou Irák odůvodnil „žádostí mladých kuvajtských revolucionářů“, kteří údajně svrhli tamní vládu, zemřelo na 700 osob. Uprchnout se podařilo kuvajtské vládě emíra šajcha Džábira Ahmada Sabaha; zabit byl například jeho bratr šajch Fahd Ahmad Sabah.
Irák prohlásil Kuvajt za svou 19. provincii a do čela tamní vlády dosadil „přechodnou svobodnou vládu“ pod vedením Saddámova zetě, plukovníka Alá Husajna Alího (ten byl v roce 2000 odsouzen za velezradu k trestu smrti, v 2001 mu byl trest změněn na doživotí). Z Kuvajtu uprchlo až 400 000 Kuvajťanů a několik tisíc občanů dalších států.
Na vzniklou situaci zareagoval nejdříve americký prezident George Bush, který požádal saudské úřady o povolení vyslat americké síly na obranu tamních ropných polí. Král Fahd 6. srpna souhlasil, čímž o dva dny později začala operace Pouštní štít. Do ní se do ledna 1991, kdy začala samotná válka v Zálivu, zapojilo 690 000 spojeneckých vojáků z 28 zemí a její součástí byla i československá protichemická jednotka.
Rada bezpečnosti OSN přijala již v noci 2. srpna 1990 rezoluci, která Irák vyzývala k „okamžitému a bezpodmínečnému stažení“ z Kuvajtu, a o čtyři dny později další dokument o sankcích proti Iráku, ve kterém zakázala všem členům OSN s agresorem obchodovat a poskytovat mu finanční pomoc či zbraně. To ovšem Bagdád nebral na vědomí a 8. srpna připojil okupovaný Kuvajt ke svému území jako svou 19. provincii. Po dalším vyhrocování situace a odmítnutí Iráku stáhnout se z Kuvajtu zahájili spojenci 17. ledna 1991 operaci Pouštní bouře, ve které byl Kuvajt do 28. února osvobozen.
Válka v Perském zálivu vstupila také do dějin žurnalistiky. Všeobecně se jí říká „Válka v přímém přenosu“ díky živému vysílání CNN a jiných zpravodajských kanálů. Diváci mohli sledovat záběry z naváděných raket v reálném čase. Všechno začalo legendární větou Petera Arnetta v okamžit amerického útoku na Bagdád: „Sky is illuminated with ligt.“ Byl to první vojenský konflikt, kterého se takto bezprostředně účastnila masová média - obě strany záhy pochopily, že se díky nim dá manipulovat s veřejným světovým míněním.
