Život na okupovaných územích Ukrajiny se od začátku ruské invaze razantně změnil. Ruskem dosazená správa oblastí se ho snaží lidem kontrolovat, kde se dá, počínaje výukou ve školách, kde je snaha o „převýchovu“ považována za součást rusifikační kampaně Moskvy, a odpíráním základních práv a svobod konče. Podle The Kyiv Independent ale Rusko nekontroluje tyto regiony v plném rozsahu, a v současné době okupuje přibližně šedesát procent Doněcké oblasti. Místní se nehodlají podvolit. Když nemohou utéct, revoltují.
Rusko se snaží kontrolovat životy obyvatel na anektovaných územích. Místní ale skrytě revoltují
V dobytých ukrajinských oblastech okupační úřady okamžitě oznámily přechod na ruské učební osnovy. Současně začaly stahovat ukrajinské knihy ze školních a církevních knihoven, konkrétně učebnice dějin Ukrajiny. Například v Luhanské oblasti stáhli ze škol zhruba 22 tisíc učebnic o dějinách Ukrajiny a odvezli je neznámo kam. V Mariupolu šli okupanti ještě dál a spálili všechny knihy z knihovny kostela Petra Mohyly.
„Od prvního dne okupace je pro Rusy prioritou vzdělání. Jakmile jejich vojska vstoupila na nově okupovaná území, okamžitě začali plánovat organizaci vzdělávacího procesu, aby nastolili kontrolu nad veřejným míněním a společností jako takovou,“ říká Askad Ašurbekov, poslanec Záporožské oblastní rady, v přímém přenosu na kanálu YouTube „OPORA Speaks“.
Cílem takové akce je vybudovat na okupovaných územích nové vnímání reality a chápání historie. Tato nová „realita“ se bude vyhýbat pravdě, ale bude se opírat o výmysly a fantazie ruské státní propagandy. V této realitě bude Rusko vystupovat nikoli jako agresor, který napadl Ukrajinu, zničil Mariupol a spáchal zločiny v Buči a Irpini, píše server Zerkalo Neděli. Rusko si nepřeje být považováno za agresora, chce vystupovat jako osvoboditel. To je představa, kterou propaganda vnucuje místním obyvatelům na okupovaných územích. A začíná se od škol.
Ukrajinská výuka pomocí ruského internetu
Po zničení ukrajinských knih začali agresoři otevírat školy, kde se nyní děti musí učit podle ruských osnov. Třeba v Mariupolu museli učitelé místních škol udělat speciální hodinu pro děti, aby jim vnutili myšlenku, že Mariupol byl údajně „vždy“ ruským městem, informoval poradce starosty města Petro Andrjuščenko na Telegramu.
Okupanti hledají loajální pedagogy, ale našlo se jich málo. Většina ředitelů škol a učitelů, kteří zůstali na okupovaných územích, nechtěla s Rusy spolupracovat. V této situaci začalo Rusko potlačovat, zastrašovat a unášet pedagogy, kteří spolupráci odmítli. Ani tyto metody však nepřinesly kýžený efekt. Počet škol otevřených v novém školním roce na okupovaných územích není velký a počet jejich žáků mizivý.
„Okupantům se podařilo zahájit studium pouze v deseti procentech škol v Záporožské oblasti. Zároveň návštěvnost těchto škol není vysoká, maximálně patnáct procent,“ říká Askad Ašurbekov. Podobný trend má i Chersonská oblast, informoval zástupce předsedy Chersonské oblastní rady Jurij Sobolevskij.
Zde přichází na řadu první z činů odboje – rodiče, kteří své děti tajně vzdělávají v ukrajinských on-line školách, aby se vyhnuli vzdělávacímu systému, který je nyní zcela pod ruskou kontrolou. „Děti se učí on-line v ukrajinských školách pomocí ruského internetu a západních VPN,“ říká Boris, který žije v Chersonu po většinu svého života. „Je to docela ironické.“
Ukrajinské úřady už začaly na osvobozených územích ruskou propagandu při školní výuce vyšetřovat. Premiérka Iryna Vereščuková v pondělí podle The Moscow Times uvedla, že ruští učitelé, kteří byli nasazeni v Charkovské oblasti, byli zatčeni a hrozí jim až dvanáct let vězení na základě obvinění z porušování zákonů a válečných zvyklostí. Neupřesnila, o kolik lidí jde.
Ruské ministerstvo školství tvrzení o zatýkání svých učitelů zcela odmítlo s tím, že od 1. září vyučují na školách v Charkovské oblasti pouze místní pedagogové, a prohlásilo, že ruští učitelé jsou na území kontrolovaném ruskými jednotkami „v bezpečí“. „Ruské školství nemá hranice,“ uvedl v prohlášení ministr školství Sergej Kravcov. „Zastrašování učitelů jejich prací je zřejmě dalším případem šílenství.“ Později Kravcov uvedl, že všichni učitelé, kteří si přáli opustit Charkovskou oblast, byli evakuováni do Ruska.
V létě se rozšířily zprávy, že verbíři slibovali ruským učitelům vyšší plat za to, že se přestěhují na dobytá území na Ukrajině, aby „opravili“ výuku ukrajinských dětí proruskými učebními osnovami.
„Chceš volit?“ – „Ne.“ – „Stejně budeš.“
Nátlak prožívali obyvatelé na okupovaných územích také při pseudoreferendech, kdy byli nuceni hlasovat pod hrozbou použití zbraní, píše The Kyiv Independent. Někteří obyvatelé dostali výměnou za „hlas“ jídlo a vodu, uvedla městská rada. V některých okupovaných oblastech bylo podle ukrajinských představitelů mužům ve vojenském věku, kteří odmítli hlasovat, vyhrožováno mobilizací.
Mezi 23. a 27. zářím, kdy Kreml pořádal na okupovaných územích nelegální referenda, se třiapadesátiletý obyvatel Mariupolu Oleksandr snažil něco udělat se svým těžce zničeným bytem. Právě vstoupil do obchodu s železářským zbožím, aby nakoupil vybavení, když k němu náhle přistoupili ruští vojáci s puškami v rukou a vyvedli ho ven. Zeptali se ho, zda chce volit, a on odpověděl „ne“. Přesto ho odvedli do nejbližší „volební místnosti“ a donutili ho zúčastnit se fingovaného anexního „hlasování“.
Ruští vojáci ho netahali přímo násilím, ale „dali mu jasně najevo, že stojí za to jít a hlasovat o připojení k Rusku,“ popsal Oleksandr. „Tvrdili, že když budeme hlasovat ,ano‘, můžeme žít v míru a blahobytu“.
Čas běžel a on se musel rychle rozhodnout, zda hlasovat „ano“, hrát na jistotu, nebo „ne“. Hlasovat se nechystal, takže neměl čas si situaci přehrávat v hlavě. „Hlasoval jsem proti (připojení k Rusku), protože jsem se narodil a vyrostl na Ukrajině a moje děti se také narodily na Ukrajině,“ řekl Oleksandr listu The Kyiv Independent.
Den poté, co Moskva vyhlásila vítězství v nezákonném hlasování o anexi, nebyl v Chersonu venku téměř nikdo. „O ,referendu‘ a jeho výsledcích jsem neslyšel ani slovo,“ řekl čtyřiapadesátiletý Pavlo deníku The Kyiv Independent. „Jako by právě proběhlo a nikdo mu nevěnoval pozornost.“
Ze strachu, že venku narazí na ruské vojáky, Pavlo téměř týden nevycházel z domu. Z bytu odešel jen dvakrát – na nákup zeleniny, chleba a krmiva pro kočky. Aby se vyhnul přímému setkání s ruskými vojáky, vyhýbal se přeplněným místům a využíval klidné ulice s menším počtem lidí.
„Měl jsem dojem, že město zamrzlo, (všichni) se schovávali,“ řekl. „Lidé se snažili nezůstávat dlouho venku, spěchali domů. Od té doby, co Rusové na začátku března obsadili Cherson, jsou lidé méně veselí a uzavřeli se do sebe“, řekl. Dává si také velký pozor na to, co říká na veřejnosti, zejména během „hlasování“, které označuje za „cirkus nastražený“ k pobavení ruské veřejnosti. „Represe a teror vůči civilnímu obyvatelstvu budou (ve městě) pokračovat,“ čeká Pavlo.
Peněžní odboj
Udržení toho, čeho si vážíte, je v Chersonu otázkou neustálé improvizace. Dobrým příkladem jsou peníze; navzdory snahám Moskvy o zavedení ruského rublu, se stále hojně používá ukrajinská hřivna.
Nějakou dobu umožňovaly malé dodávky – vybavené wi-fi připojením – přihlašovat se do ukrajinských bank a provádět výběry v hřivnách. Provozovatelé dodávek si účtovali transakční poplatek ve výši tří až pěti procent. „Nyní už minivany nejsou potřeba. Vše se dělá ústně, protože přátelé šíří jména spolehlivých prodejců, kteří si účtují malé nebo žádné provize,“ říká obyvatel Chersonu Boris.
Ruská měna se zde však neustále prosazuje. Některé sociální dávky se již vyplácejí v rublech, které jsou obchody povinny přijímat. Jediné fungující banky jsou ruské. K otevření účtu je zapotřebí ruský pas, píše BBC. Totéž platí pro zaměstnání ve státních podnicích. „Tak se snaží přimět většinu Ukrajinců ve městě, aby přešli na ruské občanství,“ dodává Boris.
V nově anektovaných regionech je další projev protestů k vidění třeba na ulicích. Písmeno „Ï“, které existuje v ukrajinské abecedě, ale ne v ruské, se objevilo namalované na zdech po celé okupované Ukrajině. Boj za udržení spojení s Ukrajinou je součástí toho, co místní drží v chodu už více než půl roku. „Buď se člověk zmobilizuje, nebo se prostě zhroutí,“ uvědomuje si Boris.
