Teherán - Irán je podle zprávy organizace Amnesty International jediná země na světě, která oficiálně popravuje mladistvé. Podle neoficiálních údajů zde bylo od roku 1990 popraveno 80 až 100 osob mladších 18 let. Právník Mohammad Mostafají obhajoval už 40 mladistvých, kterým hrozil trest smrti. Čtrnáct z nich se mu podařilo zachránit. Osud dalších obžalovaných je ale nejistý. Právník totiž v Íránu obhajoval Sakíne Aštíaníovou, která byla za nevěru odsouzena k trestu smrti ukamenováním. I díky úsilí Mostafajího byl její trest odložen. Na právníka byl ale v Íránu vydán zatykač. Utekl poté do Norska, kde požádal o azyl.
Irán přijal v roce 1972 konvenci dětských práv OSN, která popravy mladistvých zakazuje. I přesto v této zemi dál soudy udělují tresty smrti osobám mladším 18 let. Rozhodnutí zdejších soudů se totiž řídí islámským právem šaría. Podle tohoto zákona jsou chlapci od 15 a dívky od 9 let považovány za dospělé. Mohammad Mostafají obhajoval už 40 mladistvých, kterým hrozil trest smrti. Čtrnáct z nich se mu podařilo zachránit. Osm jeho klientů bylo odsouzeno k trestu smrti a čeká ve vězení na popravu. Čtyři klienti byli popraveni.
Mohammad Mostafají poprvé obhajoval mladistvou Nazanin Fatehi. Když jí bylo patnáct let, utekla se svou sestřenicí z domova. Několik dnů obě přespávaly v polorozbořených domech. Seznámily se s dvěma mládenci. Ti je jednoho dne odvezli na motorce na zapadlé místo za městem. Tam je prodali třem mužům, kteří se pokusili dívky znásilnit. Nazanin se ubránila, na útočníka vytáhla nůž a pobodala ho. Útočník ale na následky zranění zemřel.
Mostafají vzpomíná: „Po dvou letech, které strávila Nazanin ve vězení, soud nakonec uznal, že se jednalo o neúmyslné zabití a že se jednalo o sebeobranu. Zároveň ale kvalifikoval způsob sebeobrany jako neadekvátní a potrestal Nazanin peněžním trestem ve výši 40 milionů tomanů, což je asi 30 000 euro.“
Další z klientek doktora Mostafajího, která byla odsouzená k trestu smrti, byla Delara Darabiová. Její příběh ale už tak šťastný konec neměl. Delaře bylo 17 let, když byla obviněna z vraždy bratrance svého otce. K činu se nejprve přiznala, svou výpověď ale později odvolala. I znalecké posudky mluvily ve prospěch mladé Íránky. „Ze znalecké expertizy totiž vyšlo najevo, že podle způsobu bodnutí musel být vrah pravák. Delara ale byla levačka,“ vysvětluje Mostafají. Delara Darabiová byla i přes mezinárodní odpor, který se podařilo právníkovi vyvolat, oběšena v íránské věznici Rašt 1. května 2009.
Odpuštění si odsouzení vykupují krvavými penězi
Mladistvý může být v Íránu odsouzen k trestu smrti za znásilnění, homosexualitu, čtyřnásobnou krádež, hlavně ale především za hrdelní zločiny. Podle islámského práva šaría je za ztracený život požadována odplata, tedy smrt viníka. Vše pak záleží na rodině oběti. Pokud viníkovi neodpustí, následuje poprava. Pokud ano, je odsouzený propuštěn na svobodu.
Podle íránského zvyku musí být ale za odpuštění zaplaceno, těmto penězům se říká „krvavé“. Lidský život stojí v Íránu okolo 50 tisíc dolarů. Mnoho odsouzených si ale vyplacení nemůže dovolit. Mostafají proto založil konto, kam mohou lidé pro takové případy přispívat.
Mohammad Mostafají:
„Přešel jsem ilegálně íránsko-tureckou hranici a dostat se do tureckého města Van. Trvalo mi to asi 10 hodin. Cestoval jsem nejprve autem, pak na koni a nakonec pěšky. V Turecku mi pak norské velvyslanectví nabídlo azyl ve své zemi. S radostí jsem nabídku přijal.“
Doktor Mohammad Mostafají před svým útěkem z Íránu zastupoval několik desítek případů mladistvých, kterým hrozil trest smrti. Na právníka byl ale 23. července vydán zatykač. Poté se Mostafají rozhodl uprchnout ze země. Nejprve se skrýval a pak ilegálně překročil íránsko-tureckou hranici. Nyní je v Norsku, kde požádal o azyl, a dělá vše pro to, aby Írán umožnil vycestování ze země i jeho nejbližším. Osud jeho klientů je ale nejistý.
