Pravoslavná církev je v Turecku pod trvalým tlakem tamních úřadů. V zemi se nachází řada chátrajících historických budov v majetku řecké menšiny, stát se ale zdráhá na opravy uvolnit finance. Nechává také zavřený seminář pro nové kněze, ti se tak do Turecka musí stěhovat ze zahraničí.
Řecká menšina v Turecku je pod tlakem. Stát nechá chátrat pravoslavné objekty a brání vzdělávání kněžích
Bývalý řecký sirotčinec na největším z Princových ostrovů v Istanbulu dříve poskytoval útočiště těm nejzranitelnějším. Teď je tato druhá největší dřevěná budova na světě sama ponechána na pospas živlům.
Dům starý 120 let měl původně sloužit jako hotel a kasino pro bohaté zákazníky legendárního Orient Expresu. Sultán ale podniku nedal povolení k provozu. Později ji koupila zámožná řecká rodina a věnovala konstantinopolskému patriarchátu.
Turecký stát sirotčinec zavřel před šedesáti lety v době sílící perzekuce řecké menšiny. Ortodoxní církev objekt získala zpět teprve před dekádou na základě rozsudku Evropského soudu pro lidská práva. Náklady na opravu se odhadují v přepočtu na jednu miliardu korun. Turecké úřady prozatím přispívat nechtějí.
„Všechny turecké úřady by měly zpytovat svědomí. Teď ale máme naději. Magistrát provedl průzkum a digitální sken budovy a je připravená k rekonstrukci,“ řekl starosta Princových ostrovů Erdem Gül.
Nových knězů nepřibývá
Na vedlejším ostrově Heybeliada, řecky Chalki, stojí areál, kde je více mrtvých než živých. Obsahuje školu, kterou navštěvovaly děti ze sirotčince, klášter a hlavně seminář, kde se vzdělávali duchovní. Navzdory mezinárodnímu tlaku drží Ankara instituci už půlstoletí zavřenou.
Spolu s vymíráním místní řecké komunity to znamená jediné – kněží hledá patriarchát hlavně v zahraničí. V současnosti je většina z nich z Řecka.
Třiadvacetiletý Meletios je jeden z nich. Pokud by se někdy chtěl stát patriarchou, musí získat turecké občanství. Místní vláda tím tedy může přímo ovlivnit, kdo stane v čele této bezmála dva tisíce let staré instituce.