Během sobotní noci několik stovek vojáků šokovalo Turecko i celý svět pokusem převzít moc. Nejprve se zdálo, že puč je dobře připravený a rebelové kontrolují klíčové oblasti v zemi. Nakonec k převratu nedošlo a povstalci byli zpacifikováni – podle komentátorů neměli dostatečnou podporu ani mezi vojáky, ani u tureckého obyvatelstva.
Za zlomový moment noci označila britská stanice BBC přílet prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana na Atatürkovo letiště v Istanbulu. Média před tím nevěděla, kde se nachází, spekulovalo se, že je na dovolené.
Turecký prezident bezprostředně po svém přistání na improvizované tiskové konferenci promluvil k národu, který vyzval, aby vyšel do ulic. Turci jej poslechli. V tu chvíli bylo zřejmé, že vláda získává kontrolu zpět a že má podporu seniorních armádních osobností. V Ankaře přitom tou dobou nebyl zabezpečen ani prezidentský palác, ani budova parlamentu.
Pučisté také částečně kontrolovali zásadní média v zemi, z nichž vysílali své zprávy obyvatelstvu – státní TRT i CNN Türk. Rušeny byly i informační toky na sociálních sítích. Přesto se Erdogan ve vysílání turecké mutace CNN objevil ještě před svým příletem do Istanbulu a mohl apelovat na lid, aby se jej zastal.
„Nepodařilo se neutralizovat Erdogana a členy vlády. V okamžiku, kdy nezvládnete neutralizovat politické vedení, nemůžete počítat s tím, že svrhnete vládu během několika hodin,“ soudí odborník na bezpečnost z Institutu mezinárodních studií Emil Aslan.
Armádní puč potlačila armáda
Aby měl puč šanci uspět, museli si rebelové zajistit podporu napříč armádní strukturou. Nejprve se zdálo, že za nimi stojí dostatek vojáků hned v několika městech Turecka. V době, kdy povstalci v tancích křižovali hlavní město Ankaru i Istanbul, kde zablokovali mosty přes Bosporskou úžinu, vypadalo to, že mají navrch.
Ukázalo se ale, že v armádě oporu nemají. Převážná část tureckých vojenských složek se nakonec postavila proti puči. Povstalci neměli ani oporu náčelníka generálního štábu Hulusi Akara, kterého alespoň zajali, ani šéfů jednotek v Istanbulu.
Proti převratu se vyslovili i šéfové námořnictva a speciálních sil. Tanky rebelů ze vzduchu napadly stíhačky F-16. „Zamýšlený puč zkolaboval ještě předtím, než začal,“ okomentoval na BBC vývoj nočních událostí Fadi Hakura z britské analytické organizace Chatham House.
Amatérské povstání středního důstojnictva
Vedení převratu označil Hakura za „amatérské“. Skupina, která jej vedla, podle něj nebyla dostatečně početná. „Nereprezentovali názor valné většiny armády,“ domnívá se. Připomíná, že Erdogan se na možnost změny režimu připravoval delší dobu a nežádoucí živly z ozbrojených složek odstranil.
Za všemi předchozími převraty v Turecku stála vždy celá armáda, připomněl bývalý český velvyslanec v Ankaře Tomáš Laně. „Armáda je rozštěpená a těžko může dosáhnout úspěchu,“ upozornil také on na nejednotnost tureckých ozbrojených složek.
„V Turecku došlo v posledních letech k významným čistkám v armádě zinscenovaných vládou AKP a Erdoganem osobně,“ přibližuje situaci Emil Aslan.„Nejvyšší špička turecké armády v posledních letech prošla jistou erdoganizací,“ vysvětluje a odhaduje proto, že za povstáním stálo především střední důstojnictvo, které nemá tak výraznou možnost armádu ovládat.
Puč nechtěli politici, ani veřejnost
Převrat zjevně neměl ani politickou podporu, nepřivítala jej žádná parlamentní strana. Opoziční Republikánská lidová strana (CPH) uvedla, že Turecko už zažilo pučů dost a že už je nechce opakovat. Proti povstání se vyslovila i krajně pravicová Strana Nacionalistický ruch (MPH).
Proti převzetí moci se postavili i spojenci Turecka v Severoatlantické alianci. Vesměs všichni klíčoví geopolitičtí hráči již během noci zdůrazňovali, že jejich podporu má demokraticky zvolená vláda. Puč odsoudil americký prezident Barack Obama, ruský prezident Vladimir Putin, německá kancléřka Angela Merkelová i britský ministr zahraničí Boris Johnson.
Převrat konečně neměl ani podporu tureckého obyvatelstva. „Politická reprezentace má dnes poměrně nadstandardní podporu u veřejnosti. Ekonomická situace není tak špatná, aby lidé vnímali převrat jako příležitost k zlepšení životního standardu,“ uvažuje v komentáři pro časopis Respekt jeho šéfredaktor Erik Tabery.
