Díky vzorku vlasů legendárního náčelníka Siouxů Sedícího býka se podařilo potvrdit, že v Jižní Dakotě skutečně žije jeho pravnuk. Vědci k tomu použili novou metodu zkoumání příbuzenských linií pomocí fragmentů DNA od dávno zemřelých osob, napsala agentura Reuters.
Vědci ve středu uvedli, že DNA extrahovaná z vlasů, která byla uložena ve Smithsonově institutu ve Washingtonu, potvrdila rodinný vztah mezi indiánem se jménem Sedící býk, který zemřel v roce 1890, a třiasedmdesátiletým Erniem LaPointem z Jižní Dakoty.
Potomci jednoho z posledních vůdců svobodně žijících indiánských kmenů výsledky studie nadšeně přivítali. Jejich příbuzenské vazby se Sedícím býkem okolí zpochybňovalo. Především kvůli absenci písemných dokumentů.
„Lidé zpochybňovali příbuzenský vztah k našemu předkovi celý náš život. Cítím, že výzkum DNA je dalším způsobem, jak prokázat příbuzenství s naším pradědem,“ řekl pro agenturu Reuters LaPointe.
V létě roku 1876 se slavnému válečníkovi podařilo sjednotit dakotské kmeny a uštědřit americké armádě dvě největší porážky během Velké siouxské války. Nejprve u Rosebudu a pak u Little Big Hornu, kde jeho muži pobili sedmou kavalérii včetně jejího velitele George Custera.
Kam až je schopná genetika dojít?
„Pokud víme, jde o první publikovaný případ příbuzenského vztahu mezi současnou a historickou osobou, který byl potvrzen pomocí tak omezeného množství staré DNA mezi tak vzdálenými příbuznými. Tato studie otevírá možnosti rozšíření genealogického výzkumu i v případech, kdy jsou k dispozici jen malá množství starého genetického materiálu,“ uvedl časopis Science Advances.
Vědcům se tak otevírá nové pole působnosti v hledání příbuzných zesnulých slavných osobností. DNA pro tyto výzkumy lze extrahovat nejen z vlasů, ale i ze zubů nebo kostí.
Novou metodu vyvinuli odborníci na genetiku pod vedením Eskeho Willersleva z Cambridgské univerzity.
Forenzní genetik Daniel Vaněk je ale k novosti postupu skeptický. „K mému velkému překvapení jsem nenašel žádný článek ve vědeckém časopise, který by tu metodu popisoval. Museli to malé množství DNA zachytit hybridizací, potom ten vzorek obohatit a provádět masivní paralelní sekvenování. V zásadě jsou to postupy popsané a známé, takže mám trochu pochybnosti o té novosti.“
Podle něj je dnešní věda schopná analyzovat i vzorky starší než jedno století, jak tomu bylo v případě Sedícího býka. „Vždy záleží na tom, za jakých podmínek je ten biologický materiál uchováván. V extrémních podmínkách, jako je například vlhkost, se DNA zničí za poměrně krátkou dobu. Zároveň nám pomáhá technologie. Rozšiřuje se nám spektrum vzorků, které v současné době dokážeme zkoumat.“
