Moskva – Ruský prezident Vladimir Putin dostal ke schválení koncepci první souborné učebnice ruských dějin po rozpadu Sovětského svazu. Ta má obsahovat všeobecně závazná pravidla pro hodnocení dávné ruské historie, ale i moderních dějin SSSR a Ruské federace až do dnešních dnů. Dojde v ní i k „aktualizaci“ některých zavedených historických termínů, jako je VŘSR nebo tatarsko-mongolské jho.
Velmi dlouho si historici například lámali hlavu s interpretací bolševického převratu z roku 1917, který byl v dosavadních ruských učebnicích označován jako Velká říjnová socialistická revoluce. Nový historický výklad předkládá koncept Velké ruské revoluce, jejíž součástí byl kromě likvidace carského režimu v únoru 1917 i bolševický převrat v říjnu. Obě revoluce se tak v novém metodickém pojetí spojily v jednu pod názvem, který je podle ruských médií analogií Velké francouzské revoluce z konce 18. století.
Učebnice vznikala pod drobnohledem historiků i širší ruské veřejnosti. Autoři nové koncepce pojmenovali dvacet kontroverzních událostí z ruských dějin, jejichž výklad prý činil ruským učitelům dějepisu potíže. Patří mezi ně například nástup diktátora Josifa Stalina k moci a krvavé bolševické represe ze 30. a 40. let minulého století, politika SSSR v letech studené války a hodnocení éry komunistického vůdce Leonida Brežněva, aktivita sovětských disidentů, rozpad Sovětského svazu a nakonec i éra nynějšího prezidenta Putina po roce 2000.
Pozornosti médií neušel fakt, že v seznamu osobností, jejichž skutky učebnice dějepisu zachytí, chybí známá jména lidí, kteří se postavili dnešním kremelským špičkám. Nic se studenti nedozvědí o Michailu Chodorkovském, bývalém miliardáři uvězněném za údajné podvody a krádeže, ani o někdejší „šedé eminenci“ Kremlu Borisi Berezovském, který se ruskému vedení znelíbil a letos v březnu zemřel v britském exilu.
Autoři koncepce, jejíž přípravu řídili experti Ruské historické společnosti, se nevyhnuli ani intervenci vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, jejímž cílem bylo potlačit reformní komunistické hnutí. V tezích je tato událost zařazena do kapitoly nazvané Vrchol a krize sovětského systému. Studenti se dozvědí o takzvané Brežněvově doktríně, která se řídila zásadou „omezené svrchovanosti“ zemí tehdejšího socialistického tábora. Reformní hnutí známé jako pražské jaro je v tezích spojováno se „snížením mezinárodní autority SSSR“.
Dalším citlivým tématem byl například historický termín tatarsko-mongolské jho. Během diskuse o koncepci učebnice se hovořilo o tom, že se na návrh tatarstánských vědců nahradí neutrálnějším výrazem systém závislosti ruských zemí na chánech hordy. Nakonec ale v konečné verzi výraz „jho“ zůstal, i když v trochu upravené verzi. Období závislosti ruských knížat na mongolsko-tatarských chánech se bude nově nazývat jho Zlaté hordy.
