Brusel – V Belgii vznikla první škola pro děti kočovných Romů. Sídlí ve stavební buňce a učí se v ní zdarma psát, číst a počítat. Škola má pomoci s jejich začleněním do většinové společnosti, kde jsou často znevýhodněné tím, že nemají ani základní vzdělání.
Slovenská Romka Marta Modesteová potkala svého manžela v Košicích a odjela s ním do Belgie. V karavanu cestují po celé Evropě, v létě i po Česku. Své děti nevypravují do školy na osmou ráno, jak je zvykem, ale až k poledni. „Mám už šest dětí. Už jsou velké. Je mi tu velmi dobře,“ říká Marta.
Když se rodina dopoledne připraví, belgická učitelka si může děti vyzvednout. Bez ohledu na jejich věk nebo znalosti. „Kdyby děti nešly do školy, neuměly by číst a psát. Teď to umí,“ konstatovala Agnes Van Campová.
Tím, že kočovní Romové cestují z místa na místo, nechodí na cestách do školy. Ta proto v Gentu přišla za nimi. „Píšeme. Hrajeme si,“ pochvaluje si belgická žačka Susuta Modesteová.
Ne všichni jsou tu nutně chudí. Jsou to obchodníci a kočování je jejich styl života. „Prodáváme a nakupujeme auta. Na export,“ prohlásil Rom Pilly Modeste. Jenže většina ze sedmi tisíc zahraničních Romů, kteří přišli do Gentu, je bez práce, škol, a proto i bez budoucnosti.
Historické město si stěžuje, že nemá volné byty ani dost peněz na vzdělání a sociální dávky. „Je to problém pro celou Evropu, pro celé země, nejen pro Antverpy, Brusel nebo Gent,“ prohlásil místostarosta pro rovné příležitosti Resul Tapmaz.
Škola v kontejneru přišla město na téměř 300 tisíc korun. Je to vzkaz Belgie na Slovensko, do Rumunska nebo Česka, že klíčové pro zlepšení situace Romů je přístup ke vzdělání.
Ve více než 65milionové Francii nyní žije 250 000 až 300 000 Romů. Většina z nich má francouzské občanství. Bývalý ministr vnitra Manuel Valls před rokem prohlásil, že by se měli vrátit do Rumunska a do Bulharska. Podle něj se nelze domnívat, že se dokážou začlenit do společnosti. Průzkum pak ukázal, že stejného názoru je většina společnosti.
