Herrlingen (Německo) - Německý polní maršál a jeden z nejlepších tankových taktiků všech dob Erwin Rommel, jinak přezdívaný Pouštní liška, zemřel 14. října 1944. Podle oficiální verze, již šířila nacistická propaganda, byla příčinou smrti zranění, která utrpěl při útoku britské stíhačky o čtvrt roku dříve. Skutečnost ale byla jiná. Rommel se totiž nepřímo zapletl do spiknutí a Stauffenbergova atentátu na Adolfa Hitlera a po návštěvě vůdcových emisarů raději zvolil dobrovolnou smrt kyanidem než potupný soud a postih své rodiny.
Pouštní liška Rommel raději zvolil sebevraždu
Díky osobnímu kontaktu s Hitlerem se mohl Rommel ukázat naplno
Neslavně tak skončil příběh vojevůdce, který se proslavil jak velitelskými schopnostmi, tak i odporem k autoritám. Poprvé se na bojišti prosadil už během první světové války, skutečnou slávu ale získal až ve službách Adolfa Hitlera, kterého dlouho obdivoval. Jako velitel tankové divize se v roce 1940 probil Francií - jednotce se přezdívalo Divize duchů (často o její poloze nevěděl nejen nepřítel, ale ani vyšší velení) - a největší slávu získal jako velitel Afrikakorpsu, který vedl od února 1941 do března 1943.
V severní Africe si zpočátku vedl nadmíru úspěšně a nechybělo málo a dostal se až k Suezu. Nedostatek zásob a stále silnější spojenci i Rommelovy slabší schopnosti jako stratéga ale nakonec vedly k německé porážce, po které dostal za úkol dobudování Atlantického valu ve Francii. Opevnění, které mělo znemožnit případné vylodění, ale nakonec invazi nezabránilo.
„Rommel byl brán jako postava z propagandistických týdeníků, nemohl být najednou prohlášen za špatného velitele,“ vysvětlil historik z vojenského ústavu Tomáš Jakl. Právě díky tomu, že se Rommel zapojil do protihitlerovského spiknutí, je dnes pokládán za „lepšího“ nacistu než ostatní.
Rommel se stal vojákem na přání otce
Rommel se narodil 15. listopadu 1891 a pocházel z německé středostavovské rodiny, kde nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl stát vojákem. Nicméně na výslovné přání otce se stal vojákem z povolání. První světovou válku strávil na bojišti především na italské frontě. Byl kariérním důstojníkem, kterému zkomplikovala život Versailleská smlouva a porážka Německa.