Havana - Zatímco se na Kubě střídají západní politici, kteří chtějí využít uvolněných vztahů s Raúlem Castrem, členové tamní opozice jeho novému přístupu nevěří. Přestože i řada z nich dostala v poslední době povolení vycestovat ze země, poukazují na to, že v kubánských věznicích jsou pořád desítky vězňů svědomí a že i vůči nim může režim kdykoli znovu přitvrdit. Málokdo to na Kubě ví lépe než punková skupina Porno para Ricardo.
Porno para Ricardo (Porno pro Richarda) od začátku provokují už svým názvem. Frontman Gorki Águila Carrasco byl několikrát ve vězení, jiné členy kapely úřady výhrůžkami donutily odejít. Vždy se ale našla náhrada a Gorki si doma dokonce postavil téměř profesionální studio. „Jedna z věcí, o kterou se tohle studio snaží, je stát se výrobcem desek. Byla by to první úplně nezávislá značka svého druhu na ostrově,“ řekl Gorki zpravodaji ČT. Na jeho byt je neustále namířená kamera, jedním z kubánských paradoxů je ale to, že do jeho studia chodí natáčet i některé režimem povolené skupiny, kterým oficiální studia zdaleka nedovolí všechno.
„Myslím si, že nás to studio mimo jiné nechali postavit pro to, aby měli něco dalšího, čím nám můžou vyhrožovat. Čím víc toho můžeš ztratit, tím víc tě můžou vydírat,“ vysvětluje Gorki, proč úřady dříve nezasáhly, i když o stavbě studia věděly. V havanských ulicích a domech jsou takových center nezávislé kultury desítky. Nejde přitom jen o muzikanty, ale jsou to třeba knihovny nebo výstavní galerie.
Porno para Ricardo je považována za hlavní ukázku existujícího nesouhlasu kubánské mládeže s komunistickým státem a kubánskou revolucí. Skupina je vyhraněně protestní, antikomunistická a ve svých textech ostře zesměšňuje jak režim na Kubě, tak i jeho hlavní představitele. Texty jsou plné agresivních a sprostých slov.
Členové nazvali kapelu podle svého kamaráda, malíře a sukničkáře Richarda. Založili ji v roce 1998 v Havaně. Hráli běžně na koncertech i v televizi, v srpnu 2003 však byl Gorki Águila zatčen po policejní provokaci (nastrčená fanynka mu podala tabletu amfetaminu a on jí za to dal kazetu) a odsouzen za obchod s drogami na čtyři roky vězení. To vyhrotilo jeho vztah ke kubánskému režimu. Propuštěn byl na podmínku v březnu 2005. V září pak byla kapela zakázána a byly zablokovány její webové stránky. V létě 2008 byl Gorki opět zatčen za „příliš hlasitou hudbu“. Po silném mezinárodním tlaku byl osvobozen a odsouzen pouze k zaplacení pokuty za veřejné pohoršení ve výši 600 pesos. Pokutu uhradil v pesových mincích, které odnesl v pytlíku na pokladnu soudu. První zahraniční vystoupení absolvoval v roce 2011 na pražském festivalu United Islands - zbytek kapely kubánské úřady nepustily.
Ne každý se ale na Kubě staví proti režimu tak otevřeně jako Porno para Ricardo. Po dalším z vynucených odchodů se baskytary chopila disidentka Lia. I ji už ale vláda pustila za hranice. „Pořád je na nich, koho pustí dovnitř a ven. Vládní strategie je teď taková, že ti můžou pas sebrat. Můžou přijít zítra a vzít mi pas s tím, že jsem vyšetřovaná - ať už z čehokoli,“ říká Lia. Členové kapely si velké iluze o Castrově režimu nedělají, navzdory pronásledování ale pověsit kytaru na hřebík nehodlají.
