Na sněhu a ledu jsou si sportovci možná rovni, mimo závodiště už méně. Do olympijských her jako svátku míru se promítá i nejeden politický konflikt. Tři tisíce těch nejlepších sportovců dostanou od oficiálního sponzora, jihokorejské značky Samsung, např. luxusní telefon. Některé materiální výhody ale zůstávají odepřeny zástupcům Severní Koreje nebo Íránu, a to kvůli stávajícím sankcím mezinárodního společenství vůči těmto zemím, které aktivně vyvíjejí svůj jaderný program.
Mobily vyladěné o olympijský design i o speciální aplikace měli dostat všichni sportovci účastnící se olympiády. Právě Severokorejci a Íránci ale měli z výše uvedených důvodů zůstat bez telefonů. Mezinárodní olympijský výbor nakonec rozhodl, že atletům obou zemí může Samsung produkty zapůjčit, ovšem ti je pak budou muset před návratem do vlasti odevzdat.
Další sporná věc se seběhla kolem dresů pro hokejový ženský tým složený ze zástupkyň obou Korejí. Kvůli přítomnosti severokorejských reprezentantek v družstvu nebylo možné jeho členky obléci do trikotů od amerického sportovního giganta, společnosti Nike, neboť by to bylo v rozporu se zákony tamního ministerstva financí. To totiž oficiálně zakazuje americkým podnikům i jednotlivcům obchodovat s KLDR kvůli tamnímu vývoji vojenské jaderné technologie.
Dresy sponzorské firmy tak Severokorejky na hrách obléknout nesmějí – na led půjdou v náhradních od finského výrobce. Před odjezdem navíc budou muset vrátit i hokejky a brusle.
Snadná nebyla ani doprava severokorejské delegace do dějiště olympijských her, byť to má na území svého jižního souseda nejblíž. Soul si musel od Washingtonu vyjednat dočasné povolení pro let na přilehlé diktátorské území. Letadlo navíc nesmělo přeletět nad mimořádně přísně střeženou demilitarizovanou zónou a muselo použít trasu nad mořem.
Pomohou Hry otevřít dialog mezi Severní a Jižní Koreou?
Podle Markéty Bajgerové, analytičky Ústavu mezinárodních vztahů, by olympiáda mohla dialog mezi oběma zeměmi otevřít, další vývoj ve vzájemných vztazích však záleží i na Spojených státech. Z některých kroků KLDR je patrné, že diktátorský režim vychází vstříc demokratickému sousedovi. Skutečné ústupky například v jaderném programu se podle Bajgerové ale čekat nedají.
Diplomatické kontakty obou zemí jsou totiž minimální. „Je nutné si uvědomit, že jednání o olympiádě, které se počátkem ledna konalo v oblasti demarkační linie, bylo prvním osobním setkáním obou Korejí, které se odehrálo od roku 2015,“ připomněla Bajgerová.
Komunikace je podle analytičky složitá i kvůli tomu, že ze strany KDLR je vedena v duchu propagandistické rétoriky. „Jako jistý diplomatický úspěch se dá vnímat už jen skutečnost, že obě části poloostrova jistý dialog vedou,“ uvedla.
Představitelé obou zemí se před začátkem olympiády v Pchjongčchangu dohodli, že jejich reprezentanti nastoupí na zahajovacím ceremoniálu pod jednou vlajkou a sestaví společný ženský hokejový tým.
Úvahy o tom, že by se někdo z výpravy rozhodl využít olympiádu k útěku z KLDR, považuje Bajgerová za nepravděpodobné. „Sportovci a ostatní členové severokorejského olympijského týmu jsou kádrová elita, která pravděpodobně nepovažuje útěk za reálnou možnost,“ míní. „I kdyby zde však nějaký úmysl utéct byl, je nutné si uvědomit, že všichni mají v Severní Koreji rodiny a příbuzné, kteří by nesli následky takového útěku,“ dodala.
Jako vstřícný krok hodnotí Bajgerová také přítomnost sestry Kim Čong-una na zahajovací ceremonii. „Jedná se o prvního přímého potomka dynastie Kim, který oficiálně vkročil na půdu Jižní Koreje,“ řekla.
Vyzdvihla také jmenování předsedy severokorejského parlamentu Kim Jong-nama do čela delegace KLDR. „Je považován za diplomata, který není přímo spojen s jaderným programem KLDR, a navíc není veden na mezinárodních blacklistech, na rozdíl od mnoha oficiálních představitelů Severní Koreje,“ uvedla Bajgerová a zároveň dodala, že by ale bylo velmi naivní očekávat, že Severní Korea po olympiádě okamžitě zarazí svůj jaderný program a Amerika přestane trvat na sankcích.
